Antonín Sova (1864 – 1928)
impresionista a symbolista – svázaný s jihočeskou krajinou, Pacov -psal lyriku přírodní („krajina je obraz básnické duše“) a milostnou, krajina odráží básníkovu duši -samotář – přemýšlivý, citlivý -vrací se k Sládkovi a Vrchlickému -snažil se o zachycení dojmu z urč. okamžiku, byl okouzlen pomíjivostí určitého okamžiku citát: „ Jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti nemocnou duši. Najíti za horou, když někdo čeká nás A uhodnout, kde srdce skrývá se a buší“ narodil se v umělecké rodině v Pacově – zdědil umělecké sklony (otec-zajímal se o hudbu) spíše uzavřený do sebe, introvert neobyčejný smysl pro barevné odstíny, pro mihotavý svět přírody a veškerého dění, pro pohaslé barvy a zvuky básnická sb.: Soucit i vzor báseň: Je večer světlý – imprese, zachycení dojmu z prchlivého okamžiku, vjemy čichové- vůně, plné barev; rozplývavost kontur – mdlé, nejasné, – „a zahrada v mdlém tone květu“ – symbol jeho duše(srdce): „noční můra“ = samota, „otřelé křídlo“ = bolest – symboly, melodičnost, hudebnost, užití eufonie-podobné zakončení hlásek -často symbol zahrady básnická sb.: Květy intimních nálad