ANTONÍN SOVA (1864 – 1928)

– pracoval pro Ottův slovník, zpracovával data, později ředitel Městské knihovny v Praze, je nejvýznamnější český impresionista, psal hlavně přírodní lyriku
KVĚTY INTIMNÍCH NÁLAD, Z MÉHO KRAJE – přírodní impresionistická lyrika, hodně se objevují vzpomínky na dětství → na přírodu. Vzor harmonie, básně 12 veršů v 1 sloce, obkročný rým (ABBA) VYBOUŘENÉ SMUTKY – symbolistická sbírka, v celém textu jsou symboly odchodů, úniků, poutník odchází na „Horu snů“ – je zklamaný světem, žije ve své vlastní fantazii. JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME – návrat k impresionismu a přírodní lyrice, představa věčného koloběhu života. Návrat národa v celé své slávě
soucit a vzdor – posláním básníka je probouzet lidi z pasivity. Kritika sebe sama – uvědomoval si , že on nedokáže nikoho k ničemu vyprovokovat zlomená duše – sám to nazval „deník zemřelého přítele“ je to vymyšlené, ale má to vypadat opravdově, psychologická studie lidské duše. Hrdina se přizpůsobil dennímu stereotypu, ale nesmířil se s ním → hledá stále něco nového

• OTAKAR BŘEZINA (1868 – 1929)

– největší český symbolista → význam dokonce po celé Evropě. Psal velmi složitou poesii, mistr metafory, přirovnával úplně neobvykle, psal filosofickou lyriku, nejpřekládanější český básník 19. století
TAJEMNÉ DÁLKY – filosofická lyrika. Vzpomínky na mládí, neměl ho docela klidné, rodiče se hádali, kombinace reality a fantazie. Symboly vymyšlených způsobů existence SVÍTÁNÍ NA ZÁPADĚ – západ – symbol smrti, smrt = vysvobození z pozemského života. On tvrdil, že duše přežije, po smrti se nemůže už nic stát. Vystupuje zde Nejvyšší – všechny duše které přežily těla ve kterých byly. Nelze to přirovnávat k Bohu VĚTRY OD PÓLŮ – snaha všechno zjednodušit, najít podstatu světa. Nepoužívá konkrétní výrazy – vše je obecně STAVITELÉ CHRÁMU, RUCE – opouští abstrakci, vize budoucnost. Tajemné, každý člověk je spojen s vesmírem. Nevysvobodí jej ani smrt.