3) JAZYKOVÝ PLÁN
Základním materiálem je jazyk. V převážné většině využíváme spisovného jazyka. Nespisovné, cizích, nebo speciální (archaické) výrazy se většinou používají charakteristice postavy nebo přiblížení prostředí. Každý jazyk je pružný, a proto s ním může autor různými způsoby pracovat, a používat různé prostředky k vyjádření svých myšlenek. · Pojmenování o přímého (vlasy černé jako havran) o nepřímého (vlasy jako noc – neřekl černé, pojmenování obrazné) · metafora – přenesené pojmenování z jedné věci na druhou na základě podobnosti o nově vzniklá, originální (Listí pršelo ze stromu) o lexikalizovaná (hřeben – hřebeny hor, hřeben kohouta) · metonymie – přenesení významu na základě věcné souvislosti – Mám v knihovně Čapka · synekdocha – druh pojmenování, kdy část zaměním za celek – Zaplakal, když viděl rodnou střechu (viděl rodný dům) · personifikace – zosobnění; druh metafory. Neživým věcem nebo abstraktním pojmům se připisují lidské vlastnosti, popř. se nechávají jednat jako lidé. · Nadsázka (hyperbola) · Oxymóron – zdánlivě nelogické spojení dvou slov (živá mrtvola), přenesení významu · Symbol – znak, který má určitý význam, je spojený s nějakou tradicí · Alegorie – jinotaj – symbolický obraz nebo příběh; způsob nepřímého literárního nebo výtvarného vyjádření myšlenek, obecných pojmů a událostí, většinou za pomoci smyslově názorných obrazů. K nejstarší alegorii patří bajka. · Epiteton – básnický přívlastek, hlavně v 19. století (večerní máj = májový večer), epiteton constans – stálý přívlastek (střela kalená, zem širá)
