Rosava:
milující obětavá matka, zosobňuje českou přírodu Kalafuna: dobrý obětavý kamarád, vlastenec Vocilka: ziskuchtivý ostatní viz. referát z III.A
kritika K.H.Borovského-Poslední Čech, rozpory s K.H.Máchou citát:“Bylo by již, aby nám to naše vlastenčení ráčilo konečně z úst vjeti do rukou a do těla
7).70.-80.léta Prozatimní divadlo, Národní divadlo, Lumírovci, významná generace umělců kolem Národního divadla, Mladočeši,
Národní divadlo
Národní divadlo se stalo ztotožněním národní samostatnosti a svébytnosti. První myšlenky o vybudování Národního divadla pocházejí z roku 1844, tedy z první poloviny 19.století. Došlo však ke střetu dvou myšlenkových proudů „mladočechů“ reprezentovaných Juliem Grégrem, který prosazoval zřízení ND a proudem “staročechů reprezentovaných F.L.Riegrem, který prosazoval myšlenku zřízení „Prozatimního divadla.“ Nejdříve dochází k realizaci tzv.“Prozatimního divadla“(arch. Ignác Ullmann- nepraktické řešení stavby). Otevřeno bylo slavnostně r. xxx Hálkovou hrou. Později dochází k zřízení všelidové sbírky na vybudování Národního divadla. Tato sbírka se došla velkému pochopení celou společností, a tak se architekti Josef Zítek a později Josef Schulz se podíleli na návrhu a výstavbě celé budovy na nábřeží Vltavy. Roku 1867 proběhly první stavební práce a roku 1868 byl položen slavnostně základní kámen Josefem Palackým. V roce 1881 celá budova divadla vyhořela . Rekonstrukci provedl architekt Josef Schulz. Slavnostní otevření proběhlo 18. listopadu 1883 Smetanovou operou Libuše z cyklu“ Má vlast“.
