a) Rozeberte souvětí z první ukázky.

Vždy je nutno nejprve rozhodnout, zda jde o souvětí souřadné či podřadné. Hlavní věta je mluvnicky nezávislá na jiné větě v souvětí, zatímco vedlejší věta nahrazuje větný člen. Při určování druhu vedlejší věty je vždy nutné mít na zřeteli, že může být nahrazováno jen šest větných členů (podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk). Na začátku vedlejší věty stojí nějaký spojovací výraz: spojka, vztažné zájmeno (kdo, co jaký, který, čí, jenž), vztažné příslovce (kde, kam, kdy, dokud …). Při určování počtu vět v souvětí je třeba počítat přísudky (přičemž nelze zapomínat na možnost několikanásobného přísudku). b) Z třetí ukázky určete slovní druh kolem, ve větách vysvětlete, kterými slovními druhy ještě toto slovo může být. Slovo kolem je v ukázce C použito v slovnědruhové platnosti předložky. Toto slovo může být v jiné souvislosti: příslovcem (Rozhlédl se kolem.) nebo podstatným jménem (v 7. pádě: Cestovat vlakem s jízdním kolem není velký problém.). c) Celou větu 3. ukázky rozeberte – určete skladební dvojice a větné členy. Nejprve určíme počet vět, pak vyhledáme základní skladební dvojice. Následuje určování rozvíjejících větných členů (hledání ostatních skladebních dvojic). Přívlastek rozvíjí podstatné jméno, předmět rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno, příslovečné určení rozvíjí sloveso, přídavné jméno nebo příslovce (a každé příslovce je automaticky příslovečné určení), doplněk rozvíjí zároveň podstatné jméno a sloveso (vyjadřuje vlastnost podstatného jména za určitého děje). d) Podstatné znaky charakteristiky – doložte na ukázce z povídky J. Nerudy. Charakteristika se jako slohový útvar zaměřuje hlavně na vnitřní a duševní vlastnosti osoby. Duševní vlastnosti můžeme vyjádřit přímo (například: je veselý, svědomitý, dobrák, sobec) nebo přirovnáními (je chytrý jako liška, lže, až se mu od úst práší). Často se však těmito prostředky nepodaří vystihnout člověka dostatečně názorně a přesvědčivě tak, aby se zdůraznilo, co opravdu tvoří neopakovatelnou a jedinečnou podstatu jeho povahy. Proto se často zachycuje povaha člověka nepřímo, tj. tím, že se uvádí jeho obvyklá nebo oblíbená činnost, anebo tím, že se vypráví o jeho jednání, v němž se povahové vlastnosti zvlášť výrazně projevily – s touto druhou možností se setkáváme zejména v umělecké literatuře. V umělecké literatuře se někdy stává, že se dílo nezaměřuje v první řadě na děj: hlavní myšlenka je obsažena v charakteristice hrdiny a v tom, jak jsou charakterové vlastnosti člověka určeny společností a jak se v této společnosti projevují (Nerudovy Povídky malostranské – ukázka B).