Vítězslav Hálek

– byl básník, prozaik, d ramatik, kritik a novinář. Nejslavnější Hálkova básnická sbírka:

• Večerní písně (ukázka A) – je to lyrická sbírka plná optimismu, radosti a hravosti, napsaná lehkou zpěvnou formou, s námětem šťastné lásky. Dále napsal Hálek ještě například sbírku V přírodě, která zachycuje krásu české krajiny s jejími zákoutími, barvami, vůněmi i zvuky.

Jako prozaik se Hálek proslavil hlavně povídkami, které směřovaly k realismu:

• Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce

Neruda za svého života nebyl doceněn. Kvalitu jeho díla oceňovaly až další generace. Velikost Nerudova díla je obvykle spatřována v tom, že dokázal psát mistrovsky i o všedních věcech
a obyčejných problémech lidského života, používal srozumitelný, prostý jazyk, nebál se realismu a poukazů na negativní stránky lidské a národní existence. Byl věrným českému národu, ale jeho poezie není planě vlastenecká a otvírá se celému světu. Hálek byl za svého života oslavován jako největší český básník své doby, jako přední představitel české kultury vůbec. Z jeho veršů sálá radost ze života, optimismus, citovost. Hálek psal zpěvné verše, plné popisů krásné (jarní) přírody a motivů šťastné lásky a vznešeného poslání básníků. Jeho idylická poezie je ve srovnání s Nerudou mnohem jednostrannější.

3. Souhlasíte s Macharovým hodnocením V. Hálka a J. Nerudy? Svůj názor odůvodněte. Josef Svatopluk Machar /a celá mladá literární generace 90. let 19. století – tzv. generace České moderny, například ještě slavný literární kritik F. X. Šalda/ sesadil Hálka z jeho postu v čele májovské generace snad až příliš příkře. Nic není jednoznačné: samozřejmě že Neruda byl básník geniální, ale Hálka rozhodně nelze zjednodušeně považovat za básníka druhé kategorie, nejen proto, že svými verši rozdával radost a pohodu a nadchl své současníky.