d) Vývoj spisovné češtiny.
Spisovná čeština vzniká kolem přelomu 13. a 14. století společně se vznikem česky psané literatury. Pro vývoj češtiny je zcela zásadní 14. století: jde o období mnoha jazykových změn, kdy se čeština výrazně osamostatňuje od ostatních slovanských jazyků a dochází k obohacování české slovní zásoby. V 15.století Jan Hus navrhuje zjednodušení českého pravopisu (spřežkový pravopis má být nahrazen diakritickým). Husitství přineslo značné rozšíření gramotnosti, neboť české knihy (hlavně bibli) četli i prostí lidé. Na velkém rozvoji spisovné češtiny v období humanismu v 16. století měla (kromě rozšíření knihtisku) velký vliv jednota bratrská, jejíž kulturní činnost vyvrcholila v slavném překladu bible do vytříbené (humanistické) češtiny (Kralická bible). V období baroka (17. a 18. století, začíná po bitvě na Bílé hoře roku 1620) dochází k částečnému úpadku češtiny, hlavně kvůli germanizaci veřejného (především městského) života a díky nevolnickému systému, který izoloval Čechy na venkovských panstvích. Zcela zásadní zlom pro vývoj spisovné češtiny představuje NO (viz výše). Nicméně až se vznikem samostatného Československa roku 1918 čeština skutečně proniká do všech oblastí veřejného i soukromého života (byť až do poloviny 20. století byla u nás znalost němčiny téměř všeobecná).
