Pohorská vesnice“

– příběh o osvíceném hraběti Hanušovi, který se stará o své poddané ve vesnici. Drotáři – dráteníci jsou to Slováci. Přátelský vztah mezi šlechtou a poddanými.
„V zámku a podzámčí“ – příběh se odehrává na zámku a v podzámčí nedaleko Nymburka v polovině 19. století. Jednou z hlavních postav povídky je Vojtěch Karásek, jemuž po smrti otce umírá i matka na nákazu cholerou. Malý Vojtěch má novou rodinu. Jeho nová rodina je chudá rodina krejčího Sýkory, který má sám kopu hladových dětí. Druhá dějová linie se odvíjí na zámku pana Skočdopole. Původně nepatřil k nejbohatším, ale podnikáním získal mnoho peněz. Své marnotratné ženě koupil zámek a dokonce i titul „von Springenfeld“. Na paní Skočdopolovou neblaze působí vliv služebné Sáry. Ta se obohacuje na její úkor, škodí kočímu Kalinovi a Klárce, kterou má rád místo ní. Společně s lokajem Jacquesem vymýšlejí léčky a intrikují. Nakonec jsou oba vyhnáni poté, co paní Skočdopolová vyslechne jejich rozhovor. Největším miláčkem zámecké paní je malý psík Joli – rozmazlovaný přepychem a drahými jídly. Vojtěch Karásek jednou Jolimu zachránil život, za což získává na zámku službu. Po uzdravení paní Skočdopolové z těžké nemoci může jít Vojtěch dokonce studovat. Neboť s novým životem paní „prohlédla“, změnila se k lepšímu a mnoha lidem pomohla. Vzala na svůj zámek nemanželského syna svého muže i s jeho matkou. Nechala zřídit nemocnici a opatrovnu, aby pomohla i ostatním lidem. Nakonec také Kalina získá zasloužené zaměstnání a může se oženit s Klárkou.
„Babička“ – babička vyšla roku 1855. Jedná se o stěžejní dílo Boženy Němcové. Bývá označováno jeho „obraz venkovského života“. Příběh se odehrává v Ratibořicích na Starém bělidle v první polovině 19. století. Životní předlohou Babičky se stala Magdaléna Novotná, která pro Barunku ztělesňovala čistotu, prostotu a moudrost českého venkova. Próza je však i přes realistické prvky značné zidealizovaná, z čehož promlouvá autorčina touha po troše lepšího světa a láska ke své babičce. Děj začíná příjezdem Terezy Proškové se svou matkou na Staré bělidlo. Vnoučata Barunka, Jan, Vilím a Adélka svou babičku radostně vítají. Dobré srdce vycítila i zvířata, např. psi Sultán a Tyrl, kráva Stračka atd. K Proškům často chodily návštěvy. Nejčastěji sem chodívali mlynář a myslivec s rodinami. Babičku rádi viděli také na zámku, kde sloužil pan Prošek, manžel Terezy a otec dětí. Od jara bývala na zámku komtesa se slečnou Hortenzií. Té babička pomohla ke sňatku s učitelem malířství a ke štěstí přispěla i Mílovi a Kristle. Když babička zemřela tak všichni plakali. V Babičce autorka zobrazovala více osudů venkovských lidí, z nichž snad nejvíce dojímá tragický osud bláznivé Viktorky.