Humor a satira v české literatuře

Časové vymezení: od 14.stol. dodnes
humor se postupně diferencuje, satira je preferována v obdobích sociálních nesrovnalostí
reprezentanti satiry: autor Mastičkáře, K.H. Borovský, J.Haška, V+W, J. Kainara, V. Blažka, I. Vyskočila, M. Uhdeho, V. Havla a K. Steigerwalda
reprezentanti nesatirické tradice ( laskavého, idylického, poetického či recesního humoru): od Národního obrození Štěpánek, Klicpera, Tyl, Vrchlický, Čapek, Poláček aj. až po současnost

Mastičkář – 40.léta 14.stol.- zesměšňuje šarlatánské prodavače mastí
Hradecký rukopis– kolem r.1340- pokroková tradice českého humoru
Desatero kazanie Božie– veršované kázání, které kriticky předvádí hříchy
7 Satir O řemeslnících a konšelích– uplatňuje více vtip a humor
Podkoní a žák– konec 14.stol.- veršovaná hádka, ukazuje bídu obou
Smil Flaška z Pardubic– Nová rada- veršovaná alegorie- sněm zvířat radí, jak vládnout
husitská doba- humor se objevuje na straně katolíků útočících svými parodiemi na husity (písně, pamflety)
renesance a humanismus- satira jen výjimečně např. u latinsky píšícího Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic– Satira k sv. Václavovi
baroko- pololidová tvorba (jarmareční píseň, zábavné lidové čtení), ústní lidová slovesnost ( průpovědi, hádanky, lidová hra se zpěvy, divadlo loutkové)
písmáci- zachycení života ve městě- např. Satira na čtyři stavy