2. Socialistický a sociální román jako historická součást meziválečné literatury (Olbracht, Majerová, Pujmanová)

Levicově a socialisticky orientovaní autoři se v meziválečném období samozřejmě v české literatuře objevili a zanechali tam nesmazatelnou stopu. Komunističtí literární historici považovali tyto spisovatele za nejdůležitější a vyzdvihovali především jejich politicky angažovaná díla, která měla většinou velmi špatnou uměleckou úroveň. Nicméně autoři, o kterých zde bude krátká zmínka patří díky svému talentu i některým dílům do dějin české literatury, bez ohledu na jejich členství v KSČ. Ivan OLBRACHT – byl komunistickým novinářem a nadaným prozaikem. Literárně nejníže klesl Olbracht dříve oslavovaným románem:

• Anna proletářka – je typickou ukázkou komunistické agitky: venkovská dívka Anna přichází roku 1920 do Prahy a pod vlivem přítele Toníka se proměňuje v uvědomělou levicovou bojovnici

Naopak nejznámějším autorovým dílem je nesmrtelná baladická novela:

• Nikola Šuhaj loupežník – děj se odehrává na Podkarpatské Rusi. Této knize dalo konečnou podobu propojení legendy a skutečného příběhu vojenského zběha z první světové války. Příběh, kterému nechybí milostná zápletka (Šuhajova milá Eržika), končí smrtí titulního hrdiny, kterého zradili kamarádi.

Marie MAJEROVÁ – komunistická novinářka a prozaička

• Siréna – sociální román, v němž autorka podává široký obraz vývoje dělnické třídy Kladenska od 19. století do první světové války. V popředí stojí několik generací dělnické rodiny Hudců

Marie PUJMANOVÁ

• Lidé na křižovatce – románová trilogie, jejíž stejnojmenný první díl líčí českou společnost od konce první světové války do období hospodářské krize. Do popředí vystupují prolínající se osudy dvou rodin: velkopodnikatele Kazmara a levicového intelektuála Gamzy

Další dva díly trilogie, napsané až po druhé světové válce, nemají již velkou uměleckou úroveň, jmenují se: Hra s ohněm a Život proti smrti