3. Jaký význam přikládali lumírovci činnosti překladatelské?

Lumírovci přikládali překladatelské činnosti zcela zásadní význam, protože chtěli poznávat světovou literaturu a čerpat z ní inspiraci. Lumírovští překladatelé umožnili českému čtenáři seznámení s mnoha základními díly světové literatury. Nejpilnějším překladatelem lumírovců byl Jaroslav Vrchlický, který překládal celkem z 18 národních literatur (překládal například z italštiny, španělštiny, angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny …). Překládal například díla těchto slavných autorů: Dante, Petrarca, Calderón, Shakespeare, Moliére, Voltaire, Hugo, Baudelaire, Byron, Dumas, Poe, Goethe, Mickiewicz, Whitman. Josef Václav Sládek překládal z literatury anglické, americké, polské a ruské (přeložil mj. do češtiny téměř všechny Shakespearovy divadelní hry). VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR: UKÁZKY: ukázka A – ze sbírky Okna v bouři Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu – ale v duši věčný máj, šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy, šel pouští – a měl v srdci perly rosy. Za trochu lásky šel bych světa kraj, jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí. (J. Vrchlický) ukázka B: V prsť volnou zaořou zas české pluhy a s hnědých rolí, které pot náš pily, my sami budem sklízet, co jsme sili, a volni volných budeme zas druhy. (J. V. Sládek) ukázka C – ze sbírky Jitřní písně, /Hellas = země Helénů, Řecko/ Jsme slabí, malí – Dosti těchto řečí! Jen, kdo tak zoufá, sláb a malý jest. Oč byla Hellas, byla Roma větší, než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd? … Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů a budem vojsko netušených sil! Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl. (Sv. Čech) ukázka D: Položíme-li si otázku, které byly charakteristické znaky literární tvorby ruchovsko-lumírovského období, musíme vyjít ze zjištění, že slovesný vývoj byl rozhodujícím způsobem a v míře ještě nápadnější než u májovců určován poezií. (Průvodce po dějinách české literatury)