Česká historická próza 19. a 20. století
vrací se do dějů dob minulých, soustřeďuje kolem sebe historická fakta a reálie, odlišné jazykové prostředky (archaismy, historismy, pořádek ve větě je nepřímý, přechodníky a dobové jazykové zvláštnosti)
zachycuje – fázi daného společenského vývoje – na základě vytvoření fiktivních postav a děje
– celé dějiny jako panoramatický obraz
historické dílo obsahuje: historické postavy
historické události (nevymyšlené), k tomu autor domyslí příběh
historické prostředí, oblečení (částečně)
základní žánry: historická povídka, novela, historický román (rozvinul se v romantismu), románová kronika, epopej
v nejstarším období vznikaly kroniky
vlastní rozvoj historické prózy začíná v období romantismu a vrcholí za kritického realismu
Romantismus
– únik od reality, důležité jsou kulisy a prostředí
