JAROSLAV SEIFERT
renesanční typ člověka (véno, ženy, zpěv), v roce 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu
poválečné období:
– čistá, melodická lyrika, psaná formou tradičního rýmovaného verše, klasické poetické symboly (růže, slavík), jeho verše nejsou bojovné, obrací se ke vzpomínkám z mládí, k motivům české krajiny a domova, k některým postavám české kultury
– nic mu nebylo vydáváno až Píseň o Viktorce, kde se inspiroval dílem Boženy Němcové (unikla cenzuře)
období 60. let – doba uvolnění:
– 10 let odmlčen těžkou nemocí
– píše reflexivní lyriku, používá uvolněný nerýmovaný verš, rytmizovanou prózu, úvahy, bilancování
Koncert na ostrově
– báseň oslavující krásu žen, „Halleyova kometa“
období 70. a 80. let
– zařazen mezi disidenci a jeho práce jsou zakázány a nesmí vydávat oficielně téměř nic
