Lidové drama:
divadelní hra (mluvená nářečně) s náboženskými tématy
spíše pololidová drama – herci jsou vesničané, autorem hry je většinou vesnický učitel, písmák
navazuje na velikonoční a vánoční hry, obsahuje humor i nářečí
Pobělohorská doba (baroko) – 17. století
čeština byla vytlačena z veřejného života i literatury (české nekatolické knihy jsou páleny), na úřadech němčina
živá čeština se zachovala jen na venkově
literatura se v této době dělí na oficiální (prokatolickou), lidovou a pololidovou tvorbu
pololidová tvorba
– stojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností, nevychází tedy přímo z lidových vrstev
– hlavní pozornost je kladena na postavu sedláka
vznikaly:
jarmareční (kramářské písně), kt.měli funkci zábavnou i informativní, prodávali se v tištěné podobě na letácích, vypravují zajímavé události (milostné i drastické náměty), doprovázeny obrázky
písmáci – uměli číst a psát, sepisovali kroniky své vesnice a okolí
– nejznámější písmáci byli: František Jan Vavák, Jiří Volný, Tomáš Kuzník
interludia (mezihra) – komediální frašky z lidové prostředí plné satiry, parodie a vulgarismů
– vystupovali zde: sedák a jeho žena nebo učitel a žáci
