M.3 Nejstarší památky české literatury, evropská středověká lyrika a epika

Středověk

Období středověku začíná rozpadem Západořímské říše r.476, kdy se křesťanství začíná šířit na sever a východ Evropy. Dochází k nové fázi rozvoje literatury. Zformováním nového společenského řádu-feudalismu, vzniká tzv. „trojí lid“ –šlechta, poddaní a knězi. Ke změnám dochází s rostoucí váhou křesťanství, které ovlivňovalo život, vývoji kultury a umění, pohled na svět. Náboženství zasahovalo do všech oblastí. Smysl všeho na světě je určován především vztahem k vyššímu řádu, k něčemu nadpozemskému- k Bohu. Ve všem se hledá odraz činnosti a vůle boží. Do popředí se tak dostávají metafyzické, náboženské hodnoty. Středověký člověk vyrůstá pod silným vlivem křesťanství. Na něm spočívala nejen víra a tehdejší morálka, ale celé společenské myšlení a názory na umění. Církev vychází z Nového zákona, druhé části bible, jejíž základem jsou 4 evangelia (Matouše, Marka, Lukáše,Jana).Ve svém učení a evangeliích učí o platných pravdách, tzv. dogmatech, které nelze změnit, boží vůli se nedá vzepřít -je třeba se jí podřídit. Ze stejném základu spočívá i představa o trvalém rozdělení společnosti na „trojí lid“- duchovní, šlechta(páni) a poddaní. Křesťanské společnosti však zneužívá šlechta k udržení mocenských zájmů. Snaží se pojmout veškerou náboženskou činnost pod osobnost krále(Svatá říše římská –moc dvojího meče-světského a duchovního). Postavení církve je tak zneužito k udržení moci a uplatnění mocenských zájmů. Konají se křížové výpravy, které násilně prosazují křesťanství.Válečníci posvěcení Bohem napadají pohany pod záštitou církve.Tyto negativní stránky nejsou zahrnuty v„pravém“ Ježíšově učení, ale pouze zneužity lidmi. Velkou zásluhou křesťanství je rozvoj vzdělanosti. Kláštery a univerzity se stávají středisky vzdělanosti. Duchovní byli jedinými nositeli vzdělanosti a postupně ji rozšiřovali i do nejnižších vrstev. Vznikaly školy při klášterech, které se zabývaly různorodou činností, např.stavební hutě.