Vilém Závada
dlouho tvoří po válce (1905 – 1982) vnesl tragický životní pocit (jako Halas), dětské prožitky války láska k životu vyznávána jemně a skromně, ale s velkou energií Panychida – 1. sbírky, život plný bolesti a smutku Sirény – máchovská nicota Cesta pěšky – pochmurné nálady a pocity prokletí, oslava rodného kraje Hradní věž – klady života, smír se světem X obavy o osud národa Město světla – práce, optimismus Polní kvítí – deformace v lidských vztazích, nerudovské ladění, prostá poetika Jeden život – bilanční záběr Na prahu Živote, díky – životní testament, bilanční kniha veršů Krajina a Llidé mého srdce – vzpomínky, úvahy, portréty, vyznání)
