cíl: čelit germanizaci, obnovit český jazyk utvářejí se základy české literatury kritické shrnutí české literatury a historie a) Jazykověda a dějepisectví: Soukromá společnost nauk (1774) – zabývá se problémy filologickými a historickými – kritický postup – zdůrazňování vysoké úrovně češtiny v minulosti

Muzea

GELANIUS DOBNER

,,otec kritického dějezpytu českého“ – kritické zkoumání historických pramenů – vydal a analyzoval staročeskou Hájkovu kroniku – Venceslai Hájek a Libočan Annales Bohemorum

JOSEF DOBROVSKÝ (* 1753 Ďarmoty u Rábu v Uhrách, † 1829 Brno)

,,první světový Čech v nové době“ – studoval na gymnáziu v Německém brodě, v Praze studoval filozofii a teologii, působil jako vychovatel v rodině hraběte Nostice, nakonec se stal soukromým vědcem, podnikl cestu do Švédska a do Ruska, aby pátral po staročeských památkách – položil základy obrozeneckého hnutí a literatury  největší osobnost národního obrození – zabýval se studiem starých českých památek, věnoval se gramatice – osvícenecký vědec  úsilí o vědeckou pravdu, fakta viděl v souvislostech, analytičnost, přísná kritičnost (není oblíbený u mladší generace)  dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka, odmítl pravost Rukopisů – pochyboval o zdaru národního hnutí a o budoucnosti českého jazyka – psal převážně německy a latinsky (čeština nebyla v té době schopna vědeckého vyjadřování) Dějiny českého jazyka a literatury – staví do souvislosti vývoj jazyka a literatury – nejvýše hodnotí dobu veleslavínskou Zevrubná mluvnice jazyka českého – 1. vědecká mluvnice – ustanovení spisovné češtiny, návrh analogické opravy jazyka – navazuje na humanistickou češtinu Německo – český slovník Základy jazyka staroslověnského (Institutiones linguae slavicae dialecti veteris)  zakladatel slavistiky (slavistika má velký význam v posilování národního sebevědomí) – 1.vědecká mluvnice staroslověnštiny – staroslověnštinu pokládal za praslovanský jazyk zásady správné české prozodie – trochejský sylabotónický verš