Nové umělecké směry v evropské i české literatuře na konci 19. stol.

V 19. st lidé věřili, že 20. st bude zlatý věk lidstva. Optimismus. Na konci století rozčarování, pokusy o revoluci, nárůst konfliktů, zlé postavení dělníků, atentáty. Spis. sympatizují s anarchisty, romantiky, křesťanstvím a mysticizmem, nebo naopak pohanstvím a satanismem. Toto období se také nazývá fin de siecle – konec století (ne jen času, ale i umění, jednání, civilizace).

Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)

Jakýsi předchůdce. Dílo Svět jako vůle a představa – objektivní svět neexistuje. Každý si svou vůlí vytváří svůj vlastní svět. Skepse vůči rozumu, vědě a poznání. Fridrich Nietze (1844 – 1900) Filosof, dílo plné rychlých a bystrých aforismů. Pesimismus vůči světu. Dějiny nemají smysl, odmítá demokracii (zneužit fašisty). Rozlišoval umění apollinské (Apollo – vůdce múz, vyrovnané, klidné) a dionýské (Dionýsos – bůh vína a veselí, bohémské, nevázané). Tak pravil Zarathustra (reformátor perského náb.), Soumrak bůžků -jediný bůh je to silné já v člověku, ostatní jen bůžci. Henri Bergson (1859 – 1941) Pův. Dán, psal fr. => považován za Fr. Zavrhoval rozum, Darwina, vývoj je nepřetržitý živ. proud (elan vital), důraz na intuici. Báseň nemusí mít smysl, ale musí na nás působit. Nové umělecké směry konce století: impresionismus – z lat. impressio = dojem

• nemají pevné kontury, hodně barevné, nejsou přesně vykreslené tvary, hodně odstínů
• chtějí zachytit okamžitou náladu a dojem

malířství: Claude Monet (Imprese), Camille Pissaro, August Renoir, Edgar Degas, Vincent Van Gogh, č. Antonín Slavíček; barevné skvrny, neurčité kontury, vystižení bezprostředního dojmu, nálady, hra světel a stínů. hudba: Claude Debussy, Richard Wagner, Maurice Ravel, Vítězslav Novák, Josef Suk literatura: sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie); potlačení rozumové účasti na obsahu; volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost, zvukomalba); v popředí lyrika, zvl. přírodní; lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost). Většina básníků žila bohémským životem. Verlaine Sova, Hlaváček, Šrámek…