1)Poezie:
- Sb. A porta inferi – od brán pekelných (začátek žalmu, který se zpívával na pohřbech), nitřní sváry čl. Sb. Síla života, Marnosti – podobný námět jako v A porta inferi, vliv symb. a Machara.
- v další poezii je gesto titánského odporu X spol., hr. jsou zločinci, lidé protispolečenští. Zločin je ve své podstatě pozitivní protispol. gesto. Byla to doba, kdy intelektuálové toužili i po válce, hlavně aby se konečně něco dělo (Nietzche).
- Sb. Buřiči – hrdinové jsou protispol. zločinci, oslava moci, násilí…
- Sb. Milá sedmi loupežníků – tematika lásku, nenávisti, milování a smrti. Epický příběh dívky, která z nenávisti ke svému okolí opouští své blízké. V lese se připojí k bandě loupežníků, kde se stane milenkou sedmi mužů. Všechny je miluje, ale při dělbě kořisti jednoho zbijí, její láska se promění v nenávist, všechny zradí a oni jsou pověšeni.Velmi krátké věty, přímá řeč, přerývaný rozhovor => dramatičnost. Hrdinka je divoká a nespoutaná tygřice (na rozdíl od Macharovy Magdalény), absolutně svobodná, plně oddaná lásce, nezná morálku.
- Sb. Satiry a sarkasmy – sat., výsměšná protispol. protičes. kritika.
- Sb. Pohádky z naší vesnice – Dyk cituje Hálka (stejná sb.) a paroduje ho. Dyk myslí naší vesnicí hloupé Čechy, malé, zastrčené. Kritika malých č. poměrů. Smutná píseň vesnického šprýmaře – Češi jsou vždy něco uprostřed. Epigram z naší vesnice. V dalších sb. smíření, v době války služba národu. Nové vydání Buřičů – dodatek Buřiči a smíření.
- samostatná b. Giuseppe Moro – janovský mořeplavec Moro je líčen nejprve jako naprosto svobodná postave, toužící po cizině, ale v závěru si uvědomuje, že jeho objevitelská činnost bude mít smysl jen v občanské službě. Oslava obč. věrnosti a služby. Nestačí se vysmívat Rakousku, ale je třeba jej bočit.
- Za války lyrická tetralogie: Lehké a těžké kroky – dokazuje těžkost básníkova příklonu k jednoznačnosti, vnitřní boj, uvědomělý občan X anarchistický buřič. Anebo – protirak., buď se proti němu postavíme, nebo nás zničí, výzva k boji. B. Země mluví – monolog matky Země, která oslovuje svého syna, nebráníme zemi proto, že by bez nás zahynula, ale proto, že bychom bez ní zahynuly my. Okno – psaná ve vězení, vězeňské okno = symbol svobody, básník se jím dívá na svět (nebe světlo vůně zvuky), písně úvahové, reflexivní. Poslední rok – agitační sb., odráží r. 1918 (zhroucení Rak. armád, vystoupení čes. legií, vyhlášení samostatného státu). Zpěvy domova – b. Zpěv domova.
- Devátá vlna – úvahová, starý básník bilancuje svůj život, na moři je vždy devátá vlna nejsilnější – symbol smrti, vyšla posmrtně.
Mohlo by se vám líbit...
