9) REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE

– 2. polovina 19. století – podmíněn rozvojem vědy a techniky vznikl ve Francii, kladen velký důraz na vědu
Pozitivizmus – typický vědecký směr, založen na sběru informací – jen je shrnuje – domnívali se, že poznají jaký člověk je (jakou má povahu)
Realismus – vychází z pozitivizmu, něco vědeckého, snaží se o objektivitu, studie lidského života, autor má od hrdiny odstup → zabývá se typickými prvky typizace – realisté používají typické představitele určité společnosti (základem je popis prostředí a postav, cílem je kritika špatných spol. jevů, rozvoj prózy a hlavně románu, dále drama, nejméně poesie)
Naturalismus – krajní podoba realismu, vychází z přesvědčení, že základem všeho je hmota (člověk, nikoli Bůh) determinace – jeden ze základů naturalismu, předurčení → člověk je předurčen svým prostředím a původem, díla vždy pesimistická, končí špatně, nic se nedá změnit

FRANCIE

• HONORÉ de BALZAC (1799 – 1850)

– živil se psaním životopisů, později spisovatel, vzor pro další realisty – v systematické práci, postava objevující se v několika románech najednou
LIDSKÁ KOMEDIE – souhrn všeho co napsal, 97dílný cyklus povídek a románů, popsal všechny vrstvy obyvatel od francouzské revoluce až po jeho současnost. 2500 postav – různě se objevují v jeho příbězích Otec Goriot – první ze 3 hlavních románů, věnoval veškerý majetek svým dcerám v naději, že se o něho postarají → skončil jako chudák bez majetku a domova → zcela opuštěný zemřel Ztracené Iluze – jistý venkovský básník se rozhodne odejít do Paříže zbohatnout, přijde o všechny své ideály a iluze → skončí společensky na dně Lesk a bída Kurtizán – společnice, líčí vztahy mezi nejvyšší vrstvou obyvatel a podsvětím, kritika pokrytectví společnosti, dobrodružný román.