Alfréd Radok

navázal na Buriana
i u něj nacházíme základ moderního režisérství
vychoval celou řadu českých režisérů – Menzel, Forman, Chytilová
autor Laterny magiky
– kromě linie klasického dramatu u nás vznikla i druhá linie:
Kabaretní divadlo:
vzniklo z commedie del’arte, charakteristické pro klasicismus
drama nižší třídy
typizované postavy: Pierot, Harlekýno, Colombino, Esmeralda či Dotóre
snaha oslovit nejširší vrstvy, zábavnost
všestrannost – hudební, taneční až artistní, improvizace
commedie del’arte se vyvinula
1) PANTOMIMA – později němý film
2) REVUÁLNÍ PÁSMA
Hašler – zesměšňoval pivní vlastenectví
Hašek – založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona
intelektuální zábava (účastnili se i Kyš, Kafka, Gellner)
Arthur Longel – Červená sedma – kabaretní spolek, hráli Rokoku, vystupoval zde i Vlasta Burian
od herců se vyžadovalo naprosto vše – aby uměli hrát, zpívat, tančit a v prvé řadě improvizovat
kabaretních divadel u nás vznikalo velké množství
zásadou byla naprostá aktualizace na veřejné dění
OSVOBOZENÉ DIVADLO
bylo hodně podporováno uměleckým spolkem Devětsil – hlavní tvůrčí osobnosti byli Jiří Voskovec (1905 – 1981), Jan Werich (1905 – 1980) a hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906 – 1942)
pře jejich příchodem v roce 1927 se zde hrály například Apollinairovi Prsy Tiresiovy, Jarryho Král Ubu nebo Cocteauův Orfeus
brzy zde zdomácněl žánr divadelní revue
stavělo své hry na dramatickém základu (ale jen na kostře)
spojovaly mluvené slovo s hudbou – naprostá improvizace, písně (Ježkovy) – dělalo si legraci ze všech nešvarů doby (z měšťáctví, z parlamentarismu, jakobyvzdělanosti, z nastupujícího fašismu)
vytvářeli i nová slova, jazzová hudba
forbíny – začali je používat náhodou (nešla jim vytáhnout opona)
předscény na aktuální témata (většinou na politiku, ale i na obecně špatné vlastnosti – maloměšťáctví, snobismus)
jejich první představení – vycházely z recese – nevybíravá, bezostyšná, spontánní, nechce být zásadní kritikou, ale spíše zesměšňovat
přáli si, aby se lidé bavili (chechtali)