Boj literatury staroslověnské a latinské
V českém státě převládal latinská kultura a od roku 885 sem začíná pronikat kultura Staroslověnská. V 2.pol. 11. stol začíná latinská vzdělanost vytlačovat Staroslověnskou kulturu. Posledním útočištěm Staroslověnské literatury se stal Sázavský klášter. To platilo do roku 1097, kdy odtud byli Staroslověnští mniši vyhnáni. Nejstarší lit. památky v českém státě jsou staroslověnské. Patřili k nim především legendy a duchovní písně. „Život svatého Václava“ – 1. staroslověnská legenda o sv. Václavu. Obsahuje málo zázračných prvků, psána prozaickou formou „Kniha o rodu a utrpení Sv.Václava“ – 2. staros.leg. obsahují více zázračných prvků je psána prózou.
V průběhu 11. stol. začíná starosl. lit. ustupovat, ale neztrácí se úplně. Svědčí o tom Pražské hlaholské zlomky a Glosy meziřádkové vpisy v latinských textech psané staroslověnsky, později česky. Poslední Staroslověnská píseň:
„Hospodine pomiluj ny“ – nejstarší duchovní česká píseň, obsahuje prosbu o mír a úrodu. Plnila úlohu 1. hymny.
Latinské literární památky nevznikaly izolovaně, těžily se staros. tvorby.
„Kristiánova legenda“ – legenda o Sv. Václavovi a jeho babičce Sv. Ludmile. I když je psaná latinsky obhajuje staroslověnskou vzdělanost a oslavuje panující Přemyslovský rod.
Dočasné vítězství latiny
Z žánrů se nadále těší velké oblibě duchovní píseň a legenda. Kronika – vyprávění, někdy veršované. Autor zachycuje chronologicky události. Historicky nevěrohodné.
Zakladatel českého dějepisectví byl KOSMAS ve své době velmi vzdělaný člověk. Byl kanovník, později děkan svatovítské kapituly. Ve službách čes. panovníků a biskupů podnikal četné diplomatické cesty po Evropě. Autor díla: Kronika česká– vylíčil v ní čes.dějiny od nejstarších doba až po svou současnost. Jedna z mála historicky hodnověrných kronik. Rozdělil jí do 3 částí: 1) bájivá vyprávění starců – jde o vyprávění českých pověstí (praotci Čechovi, Krokovi a jeho 3 dcerách, dívčí válce atd.) 2) hodnověrné zprávy svědků – události které byli písemně zaznamenány 3) události, které sám zažil. Tato část je nejspolehlivější. Jeho latina je na vysoké úrovni. Vyprávění oživuje historkami, úvahami, citacemi Antických autorů. Ve své kronice mluví o nutnosti sjednocení českého státu.
Ve 12. stol. se u nás objevuje náboženské drama. Svatojiřské officium líčí cestu 3 Marií ke Kristovu hrobu. Kristovo mrtví vstání a jeho zjevení. V písemných památkách se setkáváme taky s češtinou: 2 česká duchovní píseň: „Svatý Václave, vévodo české země“- původně měla 3 sloky, ale do konce 15. stol. měla 9 slok. Plnila funkci 2 hymny.