Česká meziválečná próza

Na počátku tohoto období se objevuje próza zobrazující události 1. světové války a legionářská literatura. Vedle této řady vznikají i další prozaická díla, která můžeme rozdělit následovně:  lyrizovaná (imaginativní) próza  společensko kritická próza  demokratický proud české prózy  expresionistická próza  psychologická próza  venkovská a ruralistická próza  próza katolických spisovatelů  historická próza
 Česká lyrizovaná /imaginativní/ próza – hlavními představiteli jsou Vladislav Vančura, Karel Konrád a Karel Schulz
Vladislav VANČURA (1891-1942) – narozen v háji u Opavy, dětství prožil v Davli u Prahy – studoval lékařskou fakultu a svou lékařskou praxi vykonával na Zbraslavi u Prahy – zde vzniklo také celé jeho dílo – byl členem a prvním předsedou Devětsilu, do r. 1929 členem KSČ – v době okupace se zapojil do ilegální činnosti a za ní byl za hajdrychiádu popraven
Psal povídky, romány a dramata. V 30. letech působil u filmu jako scénárista a režisér (Před maturitou, Naši furianti). Typické znaky spočívaly v lyrizaci epiky, oslabování dějové složky, v metaforičnosti jazyka. Smysl próz nelze hledat v příběhu, ale ve způsobu, jak je vyprávěn: v osobitých a jazykových a slohových prostředcích (slova a obraty hovorové, složitá souvětí jsou podobná humanistickým textům, na druhé straně nechybí ani poetika lidového vyprávění:pohádky, pověsti). Hrdinové próz jsou zpravidla vyhraněné typy – opravdoví, družní, kteří vedou zápas se zlem a bezprávím a milují nekomplikovanou lásku.