Filozofická próza
Dochází k vrcholu filozofie jako vědy. Nejvýznamnější Sokrata, Platona a Aristotela.
Sokrates – nezanechal po sobě žádný spis a o jeho filozofii se dozvídáme prostřednictvím děl jeho žáka Platóna. Platón – autor 28 filozofických spisů psané formou dialogu. Zakladatel objektivního idealismu – „pravou skutečnost nelze uchopit smysly, nýbrž jen poznáním rozumovým“.
- Ústava – (podobenství jeskyně) popis ideální struktury společnosti. Společnost rozděluje do 3 stavů: 1. nejvyšší – filozofové, přísluší jím vládnout. 2. střední – stateční vojáci, obránci státu. 3. nejnižší – pracující (řemeslníci, rolníci), zajišťují výrobu. Založil školu (akademii) v Aténách. Byla zavřena císařem Justiniánem.
- Obrana Sokrata, Faidros (o kráse), Hostina.
Aristoteles – žák Platóna. Jeho dílo je encyklopedické a nesmírně rozsáhlé. Je mu připisováno na 400 děl, z nichž se dochovalo 47 skoro úplných knih. Zakladatel logiky a řady vědních disciplín, vychovatel Alexandra Velikého, jeho filozofie kolísala mezi materialismem a idealismem, na vývoj myšlení měl obrovský vliv
- Metafyzika, První a druhé analytiky, Fyzika, O duši – hlavní spisy Aristotela
Helénistické období – 3. až 1.stol.př.n.l. – období úpadkové pro literaturu a více se rozvíjejí přírodní vědy. Athény přestávají být samostatným státem, střediskem vzdělanosti je Alexandrie založeno Museion (dům Múz) a obrovská knihovna.
Theokritos psal idylické básně s náměty pastýřů a zamilovaných venkovanů.
- Miláček
Archimédes (287-212 př.n.l.) – řecký fyzik a matematik, jeden z největších matematiků starověku – mechanik a vynálezce, zabit Římany při obraně Syrakus – vědecká a nauková literatura – Archimédův zákon, Archimédova spirála, Archimédův axiom, stanovil přibližně Ludolfovo číslo
Období Římské – 1.stol.př.n.l. až 5.stol.n.l. Dělíme jí na 4 období: I. archaické (3-2stol.pnl), II. zlatý věk (2st.pnl-14nl), III. stříbrný věk (14-2st.nl), IV. úpadkové (2-5st.nl).
I. archaické – Římané převzali téměř všechny žánry z řecké literatury. Zásluhou Římanů se antická literatura rozšířila po celé západní Evropě. Nejdříve vznikaly překlady Homérových básní. Byli překládány a zpracovávány řecké tragedie a komedie.
