Josef Dobrovský (1753 – 1825)

– narozen Horní Uhry, vzdělával se v jezuitských školách, vystudoval teologii a filozofii
– kněžskou práci nevykonával stal se vychovatelem u Nosticů
– věnoval se vědecké práci, psal latinsky a německy. Češtině se věnoval je z vědeckého hlediska – na sklonku života se dostal do sporu s novou vědeckou generací, když podryl pravost Rukopisu zelenohorského. – pochyboval , že se ČJ stane jazykem literátů a vědců, na druhé straně podporoval českou liter. tvorbu pro lid, proto usiloval o ustálení jazykové normy, dokládá to dílem:
& Zevrubná mluvnice jazyka českého – nastínil celý systém Čj a formuloval jeho zákonitost, slovesa rozdělil do 6 tříd & Německo-český slovník – sestavil ho se svými spolupracovníky, pro překladatelské potřeby

Rozvíjel také literární historii, chtěl poukázat na hodnoty starší čes. literatury: & Dějiny českého jazyka a literatury – souběžně s vývojem jazyka podává i dějiny čes. literatury, za vrcholné období považoval dobu veleslavínskou, dobu pobělohorskou za dobu největšího úpadku & Základy jazyka staroslověnského – položil základy slavistiky-vědy zabývající se Slovany a jejich kulturou Ovlivnil i českou básnickou tvorbu, tím, že vypracoval pravidla správné české prozódie-nauka o rytmičnosti řeči a skládání veršů: & O prozódii české

Gelasius Dobner Historik, propagátor kritické metody v dějepisectví. Vydal v latinském překladu Hájkovu kroniku a upozornil na její faktografickou nespolehlivost.
František Martin Pelcl (1734-1801) Jazykovědec, dějepisec. První profesor českého jazyka na pražské univerzitě. Vydal 3-svazkovou: & Novou kroniku českou, která měla nahradit Hájkovu Kroniku českou. & Základy gramatiky české – otiskl v ní Dobrovského prozódické zásady. Jako nakladatel měl zásluhu na vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého.