Karel Hlaváček (1874 – 1898)

• Pocházel z Prahy z proletářské rodiny, studoval reálku, pak fil. fak. Představitel č. dekadence; skupina kolem časopisu Moderní revue. Dekadent, talent, skvělý kreslíř, zanícený sokol.
• První sb. Sokolské sonety – Arnošt Procházka na ni napsal nejkratší kritiku: „Příteli!!!???!!!“ Hlaváček se jí později zřekl.
• Sb. Pozdě k ránu – úvodní text: neskutečná krajina, snový pohádkový měsíc, přelom mezi nocí a dnem; přírodní jevy jsou obrazem básníkova nitra; pocit melancholie, zmaru, marnosti. B. Dva hlasy – symb. poezie, hudební, jeden hlas nadaný (ANO), druhý bázlivý (NE), pak odumírá, hlas Ano z toho však nemá radost.
• Sb. Mstivá kantiléna – vzpurné revoltující tóny; symbol odboje – motiv gézů z nizozem. odboje proti Španělům. B. Hrál kdosi na hoboj – tematická neurčitost: snovost krajiny pozdě k ránu, pocity smutku, marnosti, úzkosti; záměrná monotónnost; hudebnost, melodičnost verše – euforie, opakovací figury, rým, melancholická nálada. Hrál kdosi na hoboj, a hrál už několik dní, / a ani nerozžal si oheň pobřežní / všecky ohně prý tu zhasnou, uplavou..

František Xaver Šalda (1867 – 1937)

• Největší literární kritik 19. st. Básník, prozaik, dramatik. Pocházel z Liberce, studoval v Praze na akademickém gym. začal studovat práva, ale přešel na fil, pak se plně věnoval lit. Několik let zaměstnán v redakci Ottova slovníku naučného. Nakonec profesor světových literatur na Filosof. fakultě UK. Nové pojetí lit. kritiky – samostatná tvorba, rovnocenná umělecké činnosti; velký spol. význam kritiky => zvědečtění kritiky (od zachycení dojmů z díla k objevování a vysvětlování zákonitostí literárních jevů), vychází ze subjektivního osobního prožitku a současně se snaží dát svým poznatkům obecnější platnost. Vychoval celé gen. básníků – nejen vytýkal chyby, ale i radil.
• Šaldův zápisník (1928 – 1937) – časopis s vlastními kritickými a beletristickými příspěvky, náročné požadavky na uměleckou hodnotu díla, vše psal sám.
• Studie Syntetism v novém umění – zdůrazňuje nejen pasivní popis vnější skutečnosti, ale celistvý pohled (jednota světa, schopnost osobitě vidět celek).
• Boje o zítřek – úvahy o smyslu umění v životě, psychologie umělecké tvorby. Význam literatury: – schopnost orientovat člověka k plnějšímu vnímání a chápání reality; – výchovné poslání; – intenzivní prožitek života.
• Duše a dílo – medailony č. a svět. autorů (např. Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova, Březina, Ibsen, Flaubert ,…); zdůrazňuje individualitu a nezávislost umělec. projevu; metaforicky rozvinutý jazyk, bohaté parafráze, blízkost básnickému vyjádření; nový žánr: kritická esej o umění = menší literární útvar, pojednává duchaplně a zajímavě o otázkách filozofických, uměleckých; styl je na rozhraní uměleckého a vědeckého; zdůrazňuje autorovu osobitost. Mácha – snivec a buřič – esej ke stému výročí úmrtí Máchy.
• O nejmladší poezii české – Šaldovo pochopení pro nejmladší literární talenty, např. Wolker). To on vlastně objevil Jiřího Wolkera – studie Básnický typ Jiřího Wolkera. Další studie: O poetismu, Dva představitelé poetismu (Nezval X Teige), Nová proletářská poezie, Antonín Sova, O tzv. nesmrtelnosti díla básnického, Krásná literatura česká v prvním desetiletí republiky, Kritické glosy k nové poezii české. Román Loutky i dělníci boží; hry Zástupové – konflikt mezi rev. davem a jeho vůdcem; Dítě – problematika svobodné matky, rozklad mravního řádu měšťanské rodiny, oslava venkovské služky; Tažení proti smrti – meditace o lidské dlouhověkosti.