MEZIVÁLEČNÁ ČESKÁ PRÓZA
světová válka v próze
první světová válka je významným mezníkem moderních evropských ději a velmi významně zasáhla do politického a kulturního vývoje. Po skončení války propuká nadšení a radost, což jasně dokládá vzedmutá vlna vitalismu. Ze slovesné tvorby poválečných let vymizela historická i vesnická tematika, ustupovala také psychologická próza.
Demokratická próza
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
narodil se v Háji u Opavy. Mládí prožil v Davli u Prahy a v Praze, kde vystudoval gymnázium a medicínu. Oženil se s kolegyní lékařkou a zařídil si praxi na Zbraslavi. Později se věnoval pouze literatuře. V květnu 1942 byl za své protifašistické postoje zatčen gestapem a krátce nato popraven. Jeho díla stojí blízko lyrismu moderní poezie, vyznačují se básnickými metaforami, „přeskoky“ času, prostoru i témat, mají pevnou, promyšlenou kompozici.
Dílo:
„Pekař Jan Marhoul“ – román o naivně zaslepeném dobrákovi, který si myslí, že svou počestností změní svět. Marhoul má velmi ušlechtilou povahu, ale stále více jej začíná ničit kapitalistická konkurence. Musí prodat svou zadluženou pekárnu a najímá si opuštěný mlýn. Opraví jej, peče chléb a rozváží ho po vesnicích. Celý den od rána až do večera je na nohou. Krutost a vypočítavost ostatních lidí jej dohání k žebrácké smrti.
