Osvobozené divadlo

– začátky spadají zprvu do amatérské sekce Devětsilu do r. 1925. Tehdy inscenoval režisér Jiří Frejka s pražskými konzervatoristy vlastní verzi Moliérovy hry  Cirkus Dandin – premiéra se uskutečnila ve vyšehradském divadélku Na slupi – představení upoutalo pozornost a r. 1926 uvedl Frejka další manifestační představení, tentokrát Nezvalovu  Depeši na kolečkách – poetistickou vizi revoluce jako slavnosti
Pak byli uváděny hry zahraničních autorů, Appolinairovy prsy Tirésiovy, hry F.T. Marinettiho, A. Bretona atd. Z českých her to byla Nezvalova a Vančurova.
Na počátku r. 1927 se divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé straně. Výrazně do jeho profilu zasáhl Jindřich Honzl, který prosazoval požadavek znakovosti divadla (mělo se určitým specifickými znaky lišit od ostatních).
V březnu r. 1927 (poprvé se zde objevil i Jaroslav Ježek) došlo mezi ním a režisérem Frejkou k roztržce, který Frejka řešil odchodem z Osvobozeného divadla a později působil jako režisér Národního divadla.
10.4.1927 se zde uskutečnilo soukromé studentské představení Vest pocket revue (malá revue do kapsičky u kapsy)- směs písniček a scének}, používali slovní komiku, které se inspirovalo o filmovou groteskou, kabaretem, lidovou zábavou a cirkusem. Zde poprvé vystoupili Jiří Voskovec a Jan Werich. Komika obou aktérů se zaměřovala na aktuální projevy lidské hlouposti, nadutosti, parodií a ironií obracena naruby vše, co se tvářilo důstojně, hlubokomyslně a strnule vážně. Jejich výsměch nebyl zaměřen na něco určitého, byl to smích pro smích, aby byla legrace – sranda.
Významnou osobou Osvobozeného divadla byl také hudební skladatel Jaroslav Ježek. Společně s Voskovcem a Werichem vytvořil písně, které zásadně ovlivnily celou českou písňovou tvorbu. Hudba k těmto písním byla ovlivněna jazzem a blues. Mezi nejznámější patří: Stonožka, Co na světě mám rád, Proti větru, Svět patří nám, Klobouk ve křoví, Hej rup a další.
Osvobozené divadlo sídlilo většinou ve Vodičkově ulici u Nováku (dnes divadlo ABC). V a W zde uvedli v letech 1927-1938, 27 inscenací, většinou v režii Jindřicha Honzla. V s W vystupovali ve svých hrách jako dvojice komiků v postavách nešiků, dobrodruhů a tuláků putujících z jedné hry do druhé. Významného účinku nabyly jejich předscény –Forbíny, kde se projevovala jejich schopnost navázat kontakt s publikem. Až do r. 1931 rozvíjeli své pojetí divadla jako dadaistické a lyrické frašky. Jejich typický slovní humor v dialozích využíval bohatství českého jazyka. Projevoval se také v jejich písňových textech. Jejich hry nebyly tehdy vyostřeny jednoznačně politicky ale společensky. Jsou to např. Premiéra skafandr, Smoking revue, Sever proti Jihu, Golem, Fata morgana aj.

Politická divadelní satira – více pol. narážek. Hry si psali sami WaV. Od r. 1932 dochází k politizaci divadla tento zásadní obrat znamenalo uvedení hry Cesar.

Ve hře Osel a stín – přijede do antické Abdéry na najatém oslu zubař Nejezchlebos (Werich) aby marně vymáhal dluhy od svých pacientů. – oslař Skočedopolis (Voskovec) žádá na Nejezchlebovi zaplacení dopravy a příplatek za stín, který osel v létě na slunci vrhá – spor o stín přeroste v absurdní proces s pol. pozadím – bezhlavé uctívání osla urazí boha Dionýsa ten zatmí slunce – lidem se vrátí rozum teprve, až když je osle sněden – hra vyvolala protest německého velvyslanectví, hlavně oproti využití Hitlerovy řeči, když oživlý osel promluví