Ruská literatura

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852)
narodil se na Ukrajině, ale žil v Petrohradě, část života strávil v Itálii. V Petrohradě se pokoušel prosadit jako herec. Pracoval jako úředník a učitel historie. Roku 1836 vydal svou nejúspěšnější komedii – „Revizor“. Psal komedie, povídky a romány.
Dílo:
„Taras Bulba“ – povídka, boj ukrajinských kozáků proti Polákům. Povídka historická. Taras Bulba měl 2 syny, 1 z nich se zamiloval do polské šlechtičny, z lásky k ní zradil vlastní lidi, v boji jde proti kozákům – za zradu smrt (musel ho zabít vlastní otec). Nakonec umírá i otec se starším synem v zajetí Poláků.
„Revizor“ – komedie, satira na ruskou byrokracii, na carské úředníky, na jejich hloupost, nadutost a na úplatkářství. Hlavní hrdina Chlestakov – bezvýznamný úředník cestuje se svým sluhou, zastaví se v hospodě ale nemá čím zaplatit. Radní si myslí, že je to revizor, který má vystupovat inkognito. Chlestakov si ale myslí že ho jdou zavřít. Brzy pochopí, že si ho úředníci pletou s někým jiným, tak toho využívá – půjčí si od každého radního peníze, je pozvaný ke slavnosti na oběd, tam se vytahuje a potom zmizí z města. Před tím napíše dopis svému příteli. Popíše mu celou příhodu, ale zvědavý pošťák dopis otevře a tak vyjde vše najevo.
„Mrtvé duše“ – román, který popisuje dobu nevolnictví v Rusku, hlavní hrdinou je dobrodruh Čičikov, který objíždí statky a za velké peníze vykupuje jména mrtvých nevolníků (mrtvých duší). Je zde ostrá kritika nevolnictví. Se jmény jde do banky a bere si na ně zálohu. Banka na to nepřijde, protože v účtech a jiných věcech nemá pořádek.
Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)
narodil se v bohaté šlechtické rodině v Orlu. Univerzitu studoval v Moskvě, Petěrburku a Německu. Seznámil se s francouzskou Paulinou Viardotovou. Přátelili se po celý život. V zahraničí se snažil propagovat ruskou literaturu.
Dílo:
„Lovcovy zápisky“ – cyklus 25ti povídek z ruského venkova v 19. století. Vystupují v nich postavy pracovitých, srdečných a obětavých venkovanů, dozvídáme se o přízemnosti a hrubosti statkářů a menšině místní inteligence. Jednotlivé črty spojuje postava lovce, který je současně i vypravěčem příběhů a jeho sluhy Jermolaje. Společně se vydávají v různých ročních dobách na lov, při němž zažívají zajímavé příhody. Popisuje ale zároveň i zvyky místních obyvatel, jejich zaběhlý život a ruskou zaostalost.