Stendhal (1783 – 1842)

vlastním jménem Henri Beyle. Narodil se v bohaté měšťanské rodině v Grenoblu. Účastnil se jako důstojník Napoleonovy armády tažení do Ruska. V Itálii pak po obnovení monarchie působil jako konzul pro jeho smýšlení jej zde pronásledovala rakouská policie.
Dílo:
„Červený a černý“ – dvoudílný realistický román s podtitulem Kronika roku 1830. Odehrává se v různých sociálních vrstvách v předrevoluční Francii. Hl. hrdinou je Julián Sorel, syn obyčejného, neurozeného dřevaře. Julián se rozhodne dosáhnout kariéry a lepšího života. Pomocí milostných avantýr a intrik jde za svým cílem. První Juliánovou milenkou se stává manželka venkovského starosty pana de Renal. Julián pracuje v jeho rodině jako učitel. Charakteristickou vlastností Juliána je přetvářka, rychle změní názor tak, aby vyhovoval situaci, nebo tomu, komu se chce zavděčit. V druhém díle románu přichází Julián k markýzovi de la Mole. Svede jeho dceru Matyldu. Čeká s ní dítě a markýz de la Mole souhlasí se sňatkem. V tu chvíli do děje zasahuje zneužitá paní de Renal a její udavačský dopis a tak vyjde najevo Juliánova špatná minulost. Julián se pokusí paní de Renal zastřelit, ale jenom jí zraní. Ocitá se před soudem a dostává trest smrti. Julián dává najevo svou hrdost a ukáže jak opovrhuje společností, do které se ze všech sil dostával. Nakonec umírá. Tento román má silné sociální a psychologické zabarvení. Červená barva symbolizuje lásku, vášeň a boj, černá společenskou despocii.
„Kartouza parmská“ – realistický román, který nás zavádí do parmského vévodství na severu Itálie počátkem 19. století. V parmském vévodství vládne kníže Ranuccio Ernest IV., vládne despoticky a jeho přáním je vládnout ve svém malém státečku tak, jako vládne ve Versailles Ludvík XIV. Kolem Ernestova dvora se rozprostírá síť intrik, v níž si opoziční a vládnoucí strana vybírá jednu oběť za druhou. Symbolem zdejšího násilí je městská Citadela, kterou spravuje generál Conti. Hl. hrdinou je sedmnáctiletý Fabrizzio del Dongo, plný vášně, energie a nenávisti k tyranům. Vysnil si své představy o lidském štěstí. V jeho životě hrají rozhodující úlohu dvě ženy. Jednou je krásná, mladá a půvabné Klélie a druhou je dospělá, mateřsky pečující vévodkyně Sanseverinová. Fabrizzio umírá kvůli konfliktu se společností. Klélie, jediná opravdová Fabrizziova láska umírá v důsledku smrti svého syna a psychické zátěže . po její smrti se Fabrizzio uchýlí do kláštera, kde do své smrti stráví pouhý rok. Nakonec se vyprázdní žaláře v parmském vévodství, poměry se zlepší, nový panovník vládne dobře. Fabrizziova a Kléliina láska končí tragicky.