Tvorba:

vychází z domácí realistické prózy, z tradic lidového humoru – napsal mnoho povídek a humoristických črtů, které byly shrnuty do knih Trampoty pana Tenkráta, Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest a z domova, Můj obchod se psy a jiné satiry a humoresky –obsahují kritiku rakouské byrokracie, pol. života, militarismu a církve. Vycházeli i po jeho smrti v souborech pod různými názvy.
Před válkou vytvořil postavou vojáka Švejka – r. 1912, vydal knihu Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky kde hl. hrdina svými povinnostmi přivádí své nadřízené k zoufalství. – v ruských legiích vydal rozsahem nevelkou druhou verzi Dobrý voják Švejk v zajetí kde nenávist k rakouské monarchii převažuje nad původní myšlenkou protiválečného odporu. Postava a celý děj je poněkud nelogický. Končí tím, že Švejk zastřelí svého nadřízeného a přeběhne na ruskou stranu fronty.
– konečnou podobu dostaly Švejkovy příhody až v knize Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války– román zůstal nedokončen, po jeho smrti jí dokončil Karel Vaněk (přítel) který nedodržel původní koncepci díla
Všechny postavy románu lze zásadně rozdělit do 2 skupin: 1. strana – negativní typy rakouských důstojníků, viděná očima grotesky a parodie 2. strana – skupina lidových typů, zobrazených humorně, ale se zjevnou sympatií.

Josef Švejk stojí mezi oběma, tvoří jejich syntézu: ve styku s představitelem války-

vojenským pánům se představuje jako ochotný a nadšený pitomec, plnění příkazů mu je na obtíž a dokazuje tak nesmyslnost války. Ve styku s lidmi, kteří jsou stejně jako on drceni absurditou války, je jeho postoj humorný , optimistický. Všechna vyprávění, nekonečné příběhy ze života, které Švejk vypráví za hrozných okolností mají vždy zjevnou či skrytou tendenci – zesměšnit válku prostřednictvím lidového rozumu. Švejkův charakter: Neustálá aktivita v jednání i v jazyce. Švejkova hra se slovy nebo primitivní jazykové vyjádření končí moudrostí bezmála filozofickou. 1. díl románu se počíná dialogem hl. hr. s posluhovačkou p. Müllerovou těsně po sarajevském atentátu a pokračuje Švejkovými příhodami před obvodní komisí, v blázinci, ve vojenské nemocnici, ve vězení ve službách feldkuráta Katze a nadporučíka Lukase. V dalších částech proběhne např. Švejkova budějovická anabáze, odehraje se několik scén s povýšeným hlupákem – poručíkem Dubem. Dostane se do transportu ruských zajatců, ale zase po příslovečném kruhu, který už tolikrát absolvoval, se vrátí zpět ke své marškumpanii.