Vítězslav Hálek (1835-1874)
- jako dramatik úspěšnější než Neruda
- psal hry většinou veršované tragédie s historickými náměty
- Král Vukašín, Záviš z Falkenštejna Král Rudolf(cenzurou nebyl povolen k uvádění na scéně) Král Jiří z Poděbrad(nedokončil) Carevič Alexej, Sergius Catilina, Amnon a Tamar
- historické postavy a události záměrně aktualizoval > měly promlouvat k jeho současníkům
- jeho nedostižné vzory Schiller a Shakespeare
- jeho hry trpěly konstruovanými ději a málo živými hrdiny
- spolu s Nerudou autor Divadelních otáček
Dramatická tvorba lumírovců Jaroslav Vrchlický (1853-1912) – od roku 1882 tvořil také pro divadlo, al ve svých tragédiích a komediích dosahoval jen průměrného úspěchu
- melodramatická tragédie, trilogie Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie), čerpá z řecké mytologie. Je známo dodnes, nehraje se v divadle, ale Zdeněk Fibich z nich udělal libreta pro svá oratoria
- tragédie Drahomíra (kněžna, matka sv. Václava, nechala zabít sv. Ludmilu), volné pokračování Bratři (o Boleslavovi a sv. Václavovi, končí vraždou Václava)
- komedií je méně, většinou na historické téma
- Knížata (o bojích mezi Přemyslovci a Vršovci), Rabínská moudrost ( z Rudolfínské doby)
- s oblibou sahá k antickému mýtu– Pomsta Catullova (odehrává se v Římě, hrdina je římský milostný básník), Midasovy uši, Smrt Odyssea, V duchu Dionysově
- vliv Shakespeara- Soud lásky (z renesanční doby, hrdina italský básník Francesco Petrarca) – veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad (Eliška Pomořanská, králova manželka poruší jeho zákaz, ten je pak zrušen), láska a ženská lstivost vítězí nad rozumem. Na námět této hry vznikl muzikál
