Vývoj balady

balada – slovo se zpravidla odvozuje od románského ballare – tančit – původně označovala lidové taneční písně milostného rázu, na jejich základě se později vyvinula balada dnešní, – lyricko epická báseň s pochmurným,tragickým dějem,rychlého spádu – obsahuje stručné dialogy a tragický konec – někdy je složena pouze z dialogu (př.:F.Villon – Spor srdce a těla) balada francouzská (villonská) – lyrická báseň složená ze 3 strof o 7 až 12 verších,a ze závěrečného, poslání je uzavřeno veršem,který se na konci každé strofy refrénovitě opakuje, byla ve Francii pěstována od 13. až do 17.století,k dokonalosti ji dovedl básník F.Villon, v české literatuře – V.Nezval : 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, Voskovec a Werich : ve svých písničkách balda italská– má stejně jako sonet 14 veršů,ale rozdělených do 2 strof, v české literatuře – J.Vrchlický : Selské balady „balada novověká“– má počátky v Anglii a Skotsku, z Anglie se rozšířila zejména vlivem Thomase Percyho v jeho díle Památky starodávné Anglické poezie
– inspirací balad vznikajících v 18. a 19. století, kdy vznikají balady umělé, se stávají balady lidové, pověsti a mýty (světoví autoři : Goethe,Schiller) – v české baladě jsou tyto fantastické náměty postupně vytlačovány sociální tematikou