Vybouřené smutky

• zahajuje tvorbu symbolistickou

• autor se zde stylizuje do postavy poutníka „smrtelně zraněného“ a vyštvaného společností na „hory snů“

• zde se projevuje vypjatý individualismus, který v dalších sbírkách opouští

Údolí nového království

• sestupuje z hor snů na zem, aby našel cestu k lidem

• naději upíná k budoucnosti, soustřeďuje se k obrazu společenské harmonie, v níž zavládne humanita

• chce aby společnost byla lepší a uspořádaná

Dobrodružství odvahy

• nový svět a nové království mají přivolat proroci, hlasatelé mravního přerodu

člověka

období symbolismu a impresionismus končí, ale Sova se k těmto směrům vrací:

Ještě jednou se vrátíme

• přírodní, intimní, milostná, reflexivní lyrika

• v přírodní lyrice se autor vrací do svého dětství a líčí krásy jihočeské krajiny

• krajinu zaznamenává plnou barev i zvuků, vůní, světel i nálad

• její složitosti a různými podobami je možné srovnat s člověkem

• ten do přírody často utíká, ale ona mu nedovolí v ní úplně zakotvit

• v erotické lyrice vyjadřuje, že člověk dosahuje naplnění svých tužeb daleko snáze ve svých snech, ve skutečnosti musí překonat řadu vnitřních a vnějších zábran

• deziluze, úbytek životních sil a podzim přírody již zcela převládají v posledním oddíle sbírky, nic na tom nemění, že cit zůstává nepochybnou hodnotou

• k zdůraznění Sova využívá hudebnosti verše, založenou na opakování hlásek a vynalézavém uspořádání rýmů a refrénu. Např. Kdo vám to zacuchal tmavé vlasy, vztah dvou lidí, jejichž lásky se minuly

Soucit a vzdor, Zlomená duše, Zpěvy domova (vzniká za 1. světové války)