XV. Teorie dramatu
- žánr syžetový, zaměřený na jevištní předvádění
- děj je prezentován ve formě aktuální přítomnosti a ve způsobu dialogu
- monolog – jen epizodická funkce, vyjádří hrdinův vnitřní stav
- námětem je zpravidla vyhrocený konflikt
- děj je buď předváděn přímo divákovi (dialog dramatický) nebo nás informuje o starších událostech (dialog naratiní)
- drama působí velmi afektivně
- hra se člení na akt a jednání (oddělení spuštěním opony)
- argument = úvod hry, prolog = úvod přednášen hercem, epilog = úvod přednášen až na konci hry
- hra se dělí na: expozici (seznámení), zápletku, rozvoj děje, rozuzlení
- herci – 1. protagonista, 2. deuteragonista, 3. tritogonista
- kdo vede spor = antagoista
- jazykovými prostředky jsou i verš i próza
- žánry: tragédie, komedie, drama (činohra)
- činohra se dělí: hra situační, hra prostředí, satira…
- se zpěvem – opera, opereta, revue, muzikál
- v antice se zpočátku provozovaly pouze tragédie, hráli pouze muži, hrálo se pod širým nebem
- ve středověku divadlo téměř umřelo
- vzniklo v souvislosti s náboženským kultem, výjevy z Nového zákona
- v dramatu se objevuje zákon 3 jednot (děj, čas, místo)
Mohlo by se vám líbit...