XVI. Teorie triviální a inzitní literatury
Triviální literatura
- autor ji píše pro zisk, lit. pro každého, která nelze identifikovat žánrově, vždy dílo od díla
- schématická
- z poetického hlediska není na vysoké úrovni
- např. Červená knihovna → pokleslá psychologická lit., je ustrnulá, neustále opakuje to, co už známe
- může se dostat výš, např. cikánské písně v ruštině (romans) → autoři je pak uměle tvoří => existuje určitý koloběh
Inzitiní literatura
- zisk není pro autora důležitý, píše z lásky (hobby), bez znalosti profesionálních norem
- někdy je tato lit. i vydávána, např. jako když Gott namaluje obraz
XVII. Teorie literatury pro děti
- intencionální literatura – zaměřeno pro děti (Sládek, Rudolf)
- neintencionální literatura – původně nebyla vytvořena pro děti, ale časem se dětskou stala, např. cestou adaptace – Robinson Crusoe v podání J.V.Plevy → v podstatě jde o nové dílo
- dále, když čteme jeden román 15x, 20x, 40x, tak ho pokaždé pochopíme jinak
- dále může být ale dětství coby maska – především v 50. letech min. století – Maminka (Seifert)
- Šel malíř chudě do světa → mají existenciální prvek, uvědomnění si konečnosti (Seifert to psal těžce nemocen)
XVIII. Teorie rozhlasových, filmových a televizních textů
- je to pořád literatura, ale funguje v souvislosti s jinými záležitostmi
- vznikají od 60. let 20 st., ještě to není úplně usazeno jako umění
- existuje filmová věda