Ze života hmyzu

– napsáno s bratrem Josefem, špatné lidské vlastnosti ukazuje na jednání druhů hmyzu. Tulák leží na louce a pozoruje hmyz. Motýl = přelétavost, mravenci = boj,válka, chrobák = chamtivost
V předehře hovoří na lesní mýtině tulák sám se sebou, je opilý, velni rozzlobený na lidi. Začne si je představovat jako různé druhy hmyzu.
První jednání – motýlové. Na mýtině flirtují motýli . Iris, Clythia, Felix, Viktor a Otakar. Iris touží po projevech lásky básníka Felixe. Když se jich nedočká, láká k sobě Viktora. Clythia, snoubenka statného Otakárka, pomlouvá Iris a snaží se upoutat pozornost Felixe a dokonce i tuláka. Motýli se nezodpovědně zahrávají, jedná se o jakousi věčnou lež věčných milenců.
Druhé dějství – kořistníci. Párek chrobáků valí kuličku mrvy. Zatímco hledají úkryt, sebere jim kuličku cizí chrobák. Blíží se párek cvrčků, jsou šťastní, čekají rodinu. Dravý lumek je však zabíjí a odnáší své žravé larvičce. Ta je zanedlouho lapena a sežrána parazitem. Tulák je velmi smuten. Vidí samou vraždu, jeden hmyz požírá druhý, těší se z cizího neštěstí.
Třetí dějství – mravenci. Tulák uvažuje o sobectví a neukázněnosti hmyzu. Vyjadřuje myšlenku, že se má jedinec obětovat vyššímu celku, národu, státu. Odchází proto k mravencům, kde jedinec není ničím, celek vším, mravenci pracují v šílením tempu, padají, hynou. Nikomu to však nevadí, jde o zájem celku. Vypukne válka černých se žlutými, černí jsou poraženi. Žlutí jásají, chválí Boha a všechny pobíjejí. Tulák nesnese jejich pokrytectví a krvežízniví vůdce žlutých zašlápne.
Epilog – život a smrt. Ve světelném jasu tančí jepice. Opěvují věčnost života a ta chvíli padají mrtvy k zemi. Praská i kukla. Která neustále hlásala, že se zrodí něco velikého, něco, co změní svět. Avšak narodila se z ní zase jen jepice, zakroužila a zahynula. Smrt přichází i k tulákovi. Jeho poslední zápas sledují dva slimáci. Těší se z toho, že oni jsou živi.