Ústní lidová slovesnost

Po všechna století provázela lit. umělou. Na konci 17. stol a během 18. stol. nabyla zvláštního významu, v době úpadku umělé lite. se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa. Patří sem žánry:
Písně – zvláště sociální, podávají smutné svědectví o životě poddaných /Ti sedláci ubozí, Ta brněnská brána atd./ Pověsti – ve svém jádře obsahují vždy skutečný histor. fakt, vztahovaly s k osobám /o Žižkovi, Kozinovi/ Pohádky – vyjadřovali lidovou touhu po spravedlnosti, často vítězí prostý člověk nad zlým pánem /o hloupém Honzovi/ Balady – s tématikou vztahů rodinných a společenských, jsou postoupeny fantastickými prvky /Utonulá, Osiřelé dítě/ Lidová drama – navazovaly na náboženské hry, velikonoční a vánoční, pronikal do nich lidový humor. V pol. 18 stol. vznikl nový dramatický druh lidová hra se zpěvy– vyvíjela se v souvislosti s operami, provozovala je šlechta na svých zámcích. /Semilská hra vánoční/
V pol. 17. stol se objevilo divadlo loutkové. Nejstarší repertoár tvořily mezinárodní látky – o Faustovi, o Donu Juanovi Nejvýznamnější loutkou byl Kašpárek – Pimprle, který komentoval to co se odehrává na scéně. Hovořil často i s herci a diváky, vytvářel spojení mezi jevištěm a hledištěm. Nejvýznamnější loutkař Matěj Kopecký pocházel z JČ, který po požáru své obce se začal živit předváděním loutkových her.  Oldřich a Božena aneb Posvícení v Hudlicích – vlastenecká  Pan Franc ze zámku