Tomáš Pešina z Čechorodu

–psal o národních dějinách v ČJ i latině. Měl blíže k lidovému prostředí než Balbín.  Prodromus Moravographiae, tj. Předchůdce Moravopisu
Dějepisecká díla přinášela pozitivní výsledky, díla jazykovědná jsou svou povahou rozporná. Někteří jazykovědci se snažili zabránit pokusům o očištění jazyka od cizích vlivů. Bývají označování jako puristé (purus=čistý)a jejich zásahům se říká brusy. Václav Jan Rosa –  Čechořečnost
Exulantská literatura ustupovala v cizím prostředí do pozadí a měla podobu drobných prací, zvláště písní Do Čech byly pašovány listy tzv. Špalíčky, pomáhaly udržovat protestanské tradice.

Doznívání baroka a rozvoj pololidové a lidové tvorby

Katolická církev působila na věřící, zvláště v oblasti kazatelství a tvorby katolických písní, jednak tak, že likvidovala nekatolickou literaturu. Antonín Koniáš – je autorem soupisu kacířských knih pod názvem  Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající Na druhé straně byl autorem postily a náboženského zpěvníku. V té době došlo také k svatořečení Jana Nepomuckého, měl nahradit památku Jana Husa. V literatuře naukové pokračují historická spisování, mají regionální charakter a literatura jazykovědná, pokračovala v předchozích puristických tendencích, např. činnost učitele češtiny: Jana Václava Pohla  Pravopisnost řeči české
Vedle lit. oficiální, která upadala se rozvíjela lit. pololidová a anonymní lidová slovesnost. Pololidová literatura Vznikla v prostředí blízkém lidu, není psána z pozic lidových, ale měšťanských. K žánrům pololidové tvorby patří: Interludia – vznikla v 16. stol. v pobělohorské lit. zaznamenala velký rozmach. Jde o krátké frašky, které byly skládány pro měšťanstvo a terčem posměchu byly sedláci. Václav Kocmánek –  O selském hňupu, chtějícím žákem a studentem býti Selské otčenáše – skladby o selském životě, jednotlivé sloky končí části modlitby Knížky lidového čtení – měly zábavný charakter Literatura písmácká – tvorba lid. autorů, zaznamenávali histr. události formou osobních zážitků, František Jan Vavák Kramářské písně – šířily se listy prodávanými na jarmarcích, byly předzpěvovány prodavači, kteří výjevy z písně ukazovali na obrázcích, pověšených na tabuli. Mývali zpravodajský ráz.