Odyssea

• – osudy ithackého krále Odyssea při návratu do vlasti z Tróje. Jeho 10-ti leté bloudění bylo dáno nepřízní boha moří Poseidona. Při této strastiplné cestě zažije Odyseus četná dobrodružství a postupně ztratí své mužstvo. Nakonec se dostane na rodnou Ithaku, kde mezitím dotěrní nápadníci usilovali o jeho ženu Penelope. S pomocí svého syna Telemacha pobyl Odysseus vetřelce a nechá se poznat své ženě.

Epos: rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech, bohatá dějovost, mnoho postav, více dějových linií, popisné pasáže, členěno do zpěvů i kapitol .
Ve slovesném umění se začíná uplatňovat lyrika. Řekové rozeznávali: 1. lyriku elegickou: skladby vážného obsahu, které však nebyly vždy žalozpěvy, šlo o skladby poučné. 2. lyriku monodickou: určena pro sólový zpěv za doprovodu lyry. Sapfó – nejslavnější řecká lyrická básnířka, žila na ostrově Lesbos. Převážně psala milostnou poezii a rovněž motlitby – náboženské povznesení mysli k Bohu nebo ke svatým, spojené s prosbou. Text krátký, ustálený, začíná oslovením vzýváním, pokračuje chválou Boha a nakonec vyslovuje žádost o splnění přání.
Anakreón – psal milostnou a pijáckou poezii i satirické verše. Jeho poezie byla hojně napodobována v římské poezii i v 18. stol. V jeho dílech převažuje láska, víno, ženy, zpěv, životní radosti.  Anakreonteia
3. lyrika sborová: tato poezie byla určena pro sborový přednes. Představitel Pindaros tento autor ve svých ódách oslavil příslušníky řecké aristokracie a vítěze v olympijských hrách, jejich fyzické a morální přednosti. Známé jsou básně Olympijské zpěvy. Óda – určena pouze ke zpěvu, psána slavnostním tónem.
Vedle poezie se v tomto období začíná uplatňovat i próza, která navázala na tradici ústní lidové slovesnosti. Populární v té době byly bajky – krátké veršované nebo prozaické vyprávění jednoduchého příběhu, které obvykle lehce zesměšňují vlastnosti, vztahy jednání lidí. Místo lidí jsou zde zvířata, rostliny nebo věci. Ezop – legendární autor zvířecích bajek, původně frýzský otrok, který po propuštění putoval po Řecku a Orientu. Byl zabit lstí kěží, ale nakonec pomstěn a oslaven bohem Apollónem.

• bajky od Ezopa

Attické (klasické) období – 5. a 4 stol.př.n.l. – kulturní centrum Řecka se v té době přesouvá do Athén. I nadále existuje epické a lyrické básnictví, ale dominantními žánry se stávají drama a próza.
Vznik dramatu: Řekové konávali slavnosti zasvěcené bohu, vínu a veselí Dionýsovi. Během těchto slavností přenášel zbor pěvců písně doprovázené tancem. Byli převlečeni do kozlích kůží. Z toho se postupně vyvinulo divadelní představení: tragédie a komedie. Divadlo mělo z počátku náboženskou funkci, pozvolna přecházela na funkci zábavnou. Představiteli jsou Aischylos, Sofokles a Euripides, představitelem komedie je Aristofanes.