Eurípidés
– všestranným vzdělaným stoupencem athénské demokracie. Dovršitel antické tragédie, ve svých hrách kritizoval společnost, její mravní a náboženské představy, stavěl se za humanitní vztahy a za práva žen! – pokoušel se zobrazit labilitu lidské duše, do svých tragédií zavádí nové prvky – postavy otroků, téma lásky, psychologie ženy – zastínil své slavné předchůdce a ovlivnil především novodobé světové drama
- Médeia – o plavcích (argonautech), kteří se vydali hledat Zlaté rouno. Vlastník zlatého rouna měl dosáhnout vlády jako dědic krále Kréthea. Královská dcera Medeia zachránila vůdce argonautů – Iasóna a pomohla mu zmocnit se zlatého rouna. Odplula s ním do Korinthu, kde si však Iason oblíbil dceru krále Kreónta, Glauku, s níž se měl oženit. Medeia zosnovala krutou pomstu: poslala Glauce svatební roucho a ozdobu do vlasů. Šaty se na těle Glauky vznítily, Glauka uhořela a spolu s ní i její otec. Potom zavraždila obě své děti, které měla s Iasónem.
- Tragédie – drama s vážným obsahem, v němž se hlavní hrdina dostává do nesmiřitelného konfliktu se silami silnějšími než je on sám a v zápase s ním podléhá, často i hyne.
Aristofanes – největší autor staré atické komedie, byl kritikem současnosti oponoval aristokracii i radikální demokracii a napadal sofisty, především Sokrata…
- Žáby – vysmívá se snobům, namířené proti Euripidovi, útok na politické poměry. Bůh Dionýsos odejde do podsvětí, aby odtud vyvedl svého oblíbeného dramatika Euripida. Za kvákání žab přeplouvá řeku Sfyx, aby vyhledal dramatiky Aischyla a Euripida. Euripides v soutěži s Aischylem prohrává, přičemž autor vtipně rozebírá a hodnotí Euripidovu tvorbu. Euripidovi hrdinové nemohou být mravním vzorem pro současníky, proto Dionýsos bere s sebou na svět pouze Aischyla.
Komedie – komický obraz záporu s nedostatky, kterým se vysmívá
Historická próza – je prezentována především dějepisectvím, filozofií a řečnictvím (rétorikou)
Herodotos – zvaný Otec historie, podnikl studijní cesty v oblasti Řecka a tehdejší perské říše Thýkydidés – účastník pélponéské války, jejíž dějiny napsal. Na rozdíl od Hérodota postupoval ve své práci kriticky, ověřoval si materiály, hledal příčiny v jednání lidí. Dějiny peloponéské války – 8 svazků
Řečnická próza Nejvýznamnější představitelé patří Périklés a Démosthenés. Ten psal filipiky (útočné řeči) proti makedonskému králi Filipovi v době zápasů Řeků za svobodu.