4) KOMPOZIČNÍ PLÁN

Kompoziční plán vychází ze záměru autora. Je to uspořádání jednotlivých složek, stavba díla. Uspořádání textu: · Chronologické (časově uspořádaná, kronikářská) · paralelní (vzájemné prolínání, běží vedle sebe dva až tři děje) · rámcová (hlavní děj a jsou do něj vloženy další epizody, typické pro epos) · retrospektivní (střídání časových rovin, vyprávění minulosti) · řetězová (příběhy jsou propojeny např. stejnou postavou). Gradace – vystupňování Paralelismus – vzájemné prolínání Zakončení příběhu může být · jednoznačné (šťastný, tragický konec) · anebo otevřený konec Každý příběh má mít spád a dějové napětí. Spád brzdíme množstvím detailů a popisů -tzv. retardace děje. Obráceně autor děj graduje a dějové napětí narůstá. Pro kompozici je také důležité, jak ja¨sou nezi sebou jednotlivé tematické složky spojeny: · těsné spojení – vztah příčiny a následku · volné spojení – asociace, kontrast, opakování, gradace, …
5) TEMATICKÝ PLÁN Zobrazuje myšlenky, námět a postavy. Téma si autor zvolí sám (ze života venkovského lidu, města, studentského života…). · hlavní – ústřední · vedlejší téma – drobnější Tematické okruhy: próza: román vesnický, historický, psychologický, dobrodružný Poezie je milostná, přírodní, politická, společenská. Motiv je menší jednotkou námětu, je důležitý a dokresluje hlavní téma. Epizoda je větší tematický celek, který má více méně samostatný charakter a s ostatními tématy je spojen volně (příběh Viktorky) Postavy jsou hlavní a vedlejší. · Hrdina – hlavní postava díla · Titulní hrdina je ten, který je uveden v titulu. · Typická postava je ta, která představuje celou skupinu lidí v určité době (Babička = venkovské ženy v 19. století) Způsob zachycení postav je: · přímé zachycení (autor vyjmenuje vlastnosti) · nepřímé zachycení (charakter postav vyplyne z děje). Někdy je zachycení realistické a někdy je idealizované. Vztah autor – postava Pokud kniha není bibliografií, tak se autor v postavě jen odráží, ale nikdy se mu nerovná. · Lyrický hrdina – stylizovaná postava autora · Prozaický hrdina – autor se skrývá v epice např. jako vypravěč · Všeználek (omniscient) – vyprávění ve 3. osobě (er-forma), v dnešní době se užívá více ich-forma, kdy autor se stává účastníkem děje · Personální vypravěč (reflektor) – odraz myšlenek, pocitů autora Vypravěč – zabarvení děje Využití: · Humoru – nemá v sobě osten (laskavost, pochopení) · Satira – výsměch, kritika nedostatků · Sarkasmus – zesílená ironie, využití opačného významu slova · Parodie – zesměšnění pomocí některých zvýrazněných prvků · Groteskno – spojení vážného se směšným · Tragično – něco smutného, konflikt mezi postavami · Tragikomično – spojení · Drama smutný děj + veselý závěr Dějem rozumíme změnu stavu. Nachází v dílech epických, ale ne v dílech lyrických.