)literatura poválečná, reagující na válku
otřes ve společnosti, umění a kultuře, dodnes nese stopy nejdříve byl na válku patetický pohled, „v duchu sovětského zpětného pohledu na válku“, 60.léta vystřízlivění z patosu, je zde velké množství autorů, které lze zařadit do lit. holocaustu a válečné lit. Bohumil Hrabal -Ostře sledované vlaky, Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma Josef Škvorecký – Zbabělci(zachycení r.1948 a chování obyvatel maloměsta) Vladimír Korner-Aldeheid(Julius Fučík- Reportáž psaná na oprátce) Arnošt lustig- za každých okolnosti nebýt pasivní a jednat, 2)socialistická a budovatelská próza 50.let -další odnož literatury tvoří socialistický realismus, jde většinou jenom o literaturu poplatnou své době Otčenášek, Řezáč, Kohout 3)literatura holocaustu, zaměření na židovskou problematiku, Ladislav Fuchs-Pan Theodor Mundstock, Spalovač mrtvol; Ota Pavel- Jak jsem potkal ryby, Konec krásných srnců; Arnošt Lustig-Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou, Z deníku sedmnáctileté perly ich; 4)literatura 60. let, existencionalistické východisko v poválečné literatuře postupně opouští social, budovatelskou tvrobu a přechází a reaguje na moderní avantgardní směry Bohumil Hrabal-Perlička na dně, Pábitelé, Ladislav Fuchs-Variace na temnou strunu( příběh Michala). Ludvík Vaculík (pouze do 60.let, pak samizdat nebo exil.l.)
