V období baroka
je náboženská víra vystavena dvěma zkouškám: 1) pokrokem vědění, že středem vesmíru není Země a člověk, což byla vžitá představa po tisíciletí, kterou ukončili mořeplavci a výpočty astronomů Díky nim se však otevřel nový svět civilizací a světů naší země. 2) v této době náboženských válek a mocenských střetů, morových epidemií barokní člověk získává pocit, že Bůh svět a člověka opouští a ponechává ho osudu a náhodě, objevuje se kult světců, v Baroku lidé silně věří, že svatí a Panna Maria mohou zázračně pomoci v krizových situacích.(životní marnost, chci dobro a konám zlo) Za počátek baroka u nás lze považovat období po bitvě na Bílé hoře. Zprvu byla česká literatura poznamenána odchodem části šlechty do emigrace, proto je nutné brát ohledy na domácí literární situaci i na literaturu exulantskou. Oba tyto proudy se výrazně liší- domácí literatura byla výrazně katolicky a barokně orientována -dělí se na pololidovou a lidovou , kdežto literatura exulantská pokračovala v tradici tvorby renesanční a humanistické. -násilná rekatolizace, naše baroko navazuje na literární tradici B.Briedla, Adama Michny z Otradovic
