VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR:
Aby byl člověk dlouho živ, aby měl pastýř hojnost mléka a rybám nevytekla řeka v mé vesničce a kdekoliv – zpívám zpěv míru. (V. Nezval: Zpěv míru) /Ukázka A/
… ale už je konec všem těm mým kamarádům baličům i konec můj, protože všichni my starší baliči jsme byli proti své vůli vzdělaní, proti své vůli jsme každý doma měli slušnou knihovnu z knih nalezených ve sběru a každý jsme ty knihy četli v bláhové naději, že jednou si něco přečteme, co nás kvalitativně změní … (B. Hrabal: Monolog lisovače starého papíru Hanti) /Ukázka B/
Břeťa rázně pak zabouchl vrata F2 (až je zas otevřu, bude slunce svítit na sněhový pláně stříbrnýho cholesterolu), spustil ventilaci (on je chloroušek kapánek jedovatej – jenže co v chemii není jedovatý? – ale skoro nepáchne) a signalizační kanárek ve své kleci vesele zpíval … V tmavém jezeru chlorexu zmizela celá kotva míchadla, jako by dopluvší loď spustila svou kotvu před přístavem. (V. Páral: Mladý muž a bílá velryba) /Ukázka C/
Ty, lásko, pozdravena buď, buď věčná, skutečností jsi-li. A jsi-li snem, jen neprobuď mé oči, i když den je bílý. (J. Seifert: Píseň o Viktorce) /Ukázka D/
