10. GENERACE MÁJOVCŮ A JEJÍ PŘÍNOS ČESKÉ LITERATUŘE

1. Ve které době vstoupila do literatury generace májovců, kdo k ní patří, jaký měla program? Vysvětlete její přínos do vývoje české literatury. Generace májovců vstoupila do literatury na konci 50. let 19. století. Šlo tehdy o skupinu mladých českých spisovatelů, kteří roku 1858 vydali společný sborník – tzv. almanach Máj – vydán po deseti letech tzv. Bachova absolutismu – režimu, který vedl rakouský ministr vnitra Bach a který spočíval v politickém a kulturním útlaku Čechů, v germanizaci a tvrdé cenzuře. Nejdůležitější rysy společného programu májovců:

• důraz na realismus – pravdivé zobrazování skutečnosti
• umělecká svoboda, rozhled po evropské kultuře (překladatelství)
• odvrat od minulosti k přítomnosti, naplňování odkazu K. H. Máchy – inspirací byla Máchova odvaha vyjádřit vlastní názor a výjimečnost jeho díla

V 60. a 70. letech 19. století došlo v kulturním a politickém životě (po odvolání Bacha) k určitému uvolnění, které umožnilo rozvoj české vědy a kultury. Mezi nejslavnější představitele generace májovců patří: Neruda, Hálek, Světlá, Arbes. Karolína Světlá – slavná česká prozaička, z jejího díla nejslavnější jsou tzv. ještědské romány (romány z venkovského prostředí, většinou zaměřeny na výrazné ženské hrdinky, řeší většinou téma vztahu ženy k muži, děj zasazen do Podještědí): Kříž u potoka, Vesnický román. Jakub Arbes – byl český novinář a prozaik, tvůrce tzv. romanet. Romaneto = delší povídka, děj založen většinou na nějaké tajemné fantastické záhadě, která bývá nakonec vědecky, logicky vysvětlena, nejslavnější romaneta: Newtonův mozek, Zázračná madona, též autor románů se sociální tematikou – Kandidáti existence