„Štědrý den“ –

– popisuje zvyky lidí na tento sváteční den. Sestry Marie a Hana chtějí poznat osud a vysekají proto díru do jezera. Hana vidí svou svatbu a Marie pohřeb. To se také vyplní, z čehož vyplývá že člověk by neměl chtít znát co mu není určeno.
„Holoubek“ – mladá žena zabije svého manžela a za tři dny chystá novou svatbu. Myslí si, že mrtvý nic neví. Ten se však vrací v podobě holoubka a žalostně zpívá. Žena to nevydrží a utopí se.
„Záhořovo lože“ – mladý hoch odchází do pekla a po cestě potkává zločince Záhoře. Poutníka pustí dál pouze pod podmínkou že mu pak poví vše o peklu. Ten svému slibu dostál. Záhoře se zmocnil strach z pekelných trestů a slibuje pokání. Po devadesáti letech došel odpuštění. Hlavní je však myšlenka, že i nenapravitelné činy mohou získat odpuštění, je-li zasloužené. V této baladě Erben reagoval na Máchova Viléma.
„Vodník“ – dcera jde i přes zákaz matky k potoku. Tady jí chytí vodník a učiní z ní svou ženu. Dívka mu porodí chlapce, ale stýská se jí po domovu. Vodník ji pouští pod podmínkou, že se večer vrátí. Kvůli matce tak ale neučiní a vodník ji trestá smrtí syna.
„Vrba“ – manžel chce vyléčit ženu z bezduchého spánku. Pokácí vrbu se kterou žena sdílí svůj život. Tak obě zahubí a ze syna udělá sirotka.
„Lilie“ – na hrobu mrtvé dívky vyroste bílá lilie. Pán si ji odnáší domů a z květiny se stává dívka, která však nesmí na světlo. Po pánově odjezdu ji ale jeho matka neuhlídá a dívka se opět změní v uvadlou lilii.
„Dceřina kletba“ – rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě. Vinu však přikládá matce a manželovi.
„Věštkyně“ – v nešťastných chvílích přináší národu naději v lepší časy. Vyvozuje tak z nebeských a přírodních zákonitostí.