Arnošt Lustig (1926 – ….)

učil se krejčím, roku 1942 byl z rasových důvodů poslán do Terezína, prošel několika koncentračními tábory, uprchl z transportu smrti. Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd. Byl vyslán do Izraele jako zpravodaj. Poté pracoval jako reportér a režisér v Čs. rozhlase v Praze, dále pak byl reportérem Mladého světa.
Dílo:
„Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“ – novela, jejíž inspiraci byla skutečná událost z roku 1943, kdy nacisté zatkli v Itálii několik bohatých Židů, slíbili jim, že pokud vydají svůj majetek, budou propuštěni, všichni jsou však v Osvětimi zavražděni, vzepření hlavní hrdinky je postaveno do kontrastu k pasivitě ostatních vězňů.
„Dita Saxová“, „Nemilovaná“
„Hořká vůně mandlí“ – soubor povídek
„Král promluvil, neřekl nic“ – novela
Podílel se na natočení filmu podle svých povídek „Transport z ráje“ (podle povídky „Noc a naděje“) a „Démanty noci“ (podle stejnojmenné povídky). Hrdinové jsou obyčejní lidé, postavení před tragickou životní zkoušku v koncentračním táboře.
Pavel Kohout (1928 – ….)
dramatik, prozaik, publicista, básník, autor literatury pro děti, scénárista, překladatel a filmový režisér, autor písní. Po studiích pracoval v Československém rozhlase, 1949 – 1950 působil jako kulturní atašé v Moskvě, byl redaktorem Československé televize, spolupracoval s řadou divadel – „Divadlo na Vinohradech, Realistické divadlo apod. V souvislosti s Chartou 77 byl úřady šikanován, roku 1978 mu byl povolen roční pobyt v zahraničí a v roce 1979 mu bylo zabráněno vrátit se do Československa a byl zbaven státního občanství.
Dílo:
„Čas lásky a boje“, „Verše a píseň“ – poezie z 50. let, povrchní optimismus.
„Taková láska“ – divadelní hra, příběh je zpracován formou rozkladu děje a konfrontace dílčích subjektivních pohledů na sebevražedný akt hlavní hrdinky.