Aristofanés

– (443 – 385 př. n. l) vyzdvihl antickou komedii, která vznikla ze satirického dramatu.
„Lysistraté“ – hl. hrdinka komedie. Rozhodla se že manželky a děti válečníků nebudou dále strádat neustálými boji. Proto vyzve ostatní ženy, aby odmítaly mužům jejich manželské povinnosti do té doby než skončí válka. Pod vedením Lysistraté se ženám podaří muže přesvědčit a bojující města mezi sebou uzavírají mír. Hra končí průvodem, v němž nahá žena symbolizuje tělesnou lásku a usmíření.
„Jezdci“
„Žáby“
„Mír“
„Vosy“
Znaky antické komedie:
šťastný, mírný konec
útok na politické poměry a soudobou morálku
nevázaný žert
dialog
Historická próza
zakladatelem dějepisu je považován Hérodotos (485 – 425 př. n. l.) je autorem dějin národů kolem Egyptského moře.
Thúkýdidés – (460 – 396 př. n. l.) zakladatel vědeckého dějepisectví. Vyloučil z dějin božské zásahy.
Řečnictví:
Démosthénés – (384 – 322 př. n. l.) byl proti králi Filipu Makedonskému  Filipika – bojová řeč proti někomu.
Filosofie:
Platón – (427 – 347 př. n. l.) zachováno 40 spisů „Ústava“ – forma dialogu učitele se žáky.
Aristotelés – (384 – 322 př. n. l.) vychoval Alexandra Makedonského, přestože byl Platónův žák, nesouhlasil s jeho názorem na svět idejí.
„Poetika“
„Rétorika“
jsou to encyklopedická díla o rozdělení vědních oborů.