Antická literatura
Řecká literatura – rozvíjí se nejvíce na pobřeží Malé Asie, kde se počátkem 2. tis. př. n. l. usazují se Iónové, kteří žijí v úzkých stycích se slavnými civilizacemi Přední Asie, Egypta a Kréta 8 stol. př. n. l. – 2 a 1 stol. př. n. l.
archaické období – návaznost na ústní lidovou slovesnost, nástup po prehistorické fázi (8 – 6 stol. př. n. l.).
„Ilias“ – autorem je Homér, je to epika, odehrává se v posledním roce Trojské války. Hlavní hrdina řecký Achilles kterého urazil vůdce Agamemnon odmítne bojovat, a proto je jeho přítel zabit. Achilles se pomstí tím že zabije Hektora a nevydá jeho tělo k pohřbení.
„Odyssea“ – král Odyssea, účastník Trojské války se po 10ti letech vrací na rodnou Itaku. Na cestě ho potkává řada nástrah a dobrodružství. Znaky homérského eposu:
rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
bohatá dějovost (v příběhu mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
členěn do zpěvů, kapitol
epická šíře (epika, přirovnání, detailní popisy)
hlavní postavy – vyjímeční hrdinové, nositelé příběhů
zdroj – mýty a ústní lidová slovesnost
neosobní tón
Lyrika – Elegie – píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv
Monodická lyrika – jádrem je sólový zpěv doprovázený lyrou.
Sapfó – 6. stol. př. n. l., žena, která psala milostnou poezii plnou citu, touhy a vášní. Na ostrově Lesbos zřídila tzv. Dům múz, kde opěvovala tělesné i duševní krásy dívek zasvěcených bohům a umění. Známá je její báseň
